Životní harmonie, balanc mezi prací a odpočinkem, rovnováha.

Termíny, které jsou v dnešní době pod drobnohledem. Předháníme se, kdo z nás má efektivnější ranní rutinu, kdo stíhá vedle práce více odpočívat a kdo vedle toho všeho stíhá ještě spoustu dalšího….

Z mého pohledu se pak velmi často dostáváme do fáze, kdy je work-life balance spíše rigidní rutinní záležitost, než obohacením běžných pracovních dní. Stává se z toho závod o dokonalost a velmi často i touha naplnit očekávání společnosti. Jenže, jak skutečně pak v takovýchto momentech naplňujeme podstatu work-life balance? Jak moc reálně prožíváme harmonii, kterou nám má work-life balance přinést?

Work-life balance je za mě vnitřní prožívání rovnováhy. Um naslouchat svým vnitřním potřebám, ale i touhám. Schopnost rozpoznat, kdy potřebuji odpočinek a kdy mi naopak udělá dobře, když se „kousnu“. Vnímám, že záměr work-life balance je krásný, čistý a velice moudrý. Jen jsme ho někteří z nás pojali nechtěně opět spíše výkonnostně.

Dopřejme si vypozorovat, co našemu tělu vyhovuje a doplňujme to intuitivní vnímání našich potřeb. Protože stejně tak, jako máme každý den jiné plány, jiné rozpoložení a u žen je to i jiná fáze cyklu, apod. naše tělo, mysl i duše potřebuji pozměněný přístup.

Z každodenního ruchu návrat k tomu, co vnímám, že mé tělo, mysl a duše potřebují. Uvědomování si, že mimo pracovní roli, roli maminky, syna, CEO, jsem také člověkem, který si zaslouží a chce dělat věci pro radost. Dávání péče nejen směrem ven, ale také dovnitř. Disciplína, která je doplněná intuicí.

To je za mě komplexnost života. Celistvost, které se dnes říká Work-life balance.