Systém nás má přesně takové, jaké potřebuje – líné, vystrašené, nevědomé, bez jiskry či chuti zkoušet nové věci.

Všeho se bojíme, naříkáme, hodnotíme, nadáváme. Toto všechno se do nás pomaloučku zaselo skrz dokonalý školský systém. Největší údiv je ten, že to stále funguje. Jsme jako kudlanky v akvárku, které požírají sami sebe.

Nikdo z nás nemá tušení kam jde a hlavně proč. Většina z nás ani neví, co je baví a nikdy je nanapadlo jen tak si lehnout a popřemýšlet, jak by vlastně chtěli žít. A když náhodou na něco přijdou, tak si to nedovolí uskutečnit.

Co si takhle vzít obyčejný papír a vytvořit si betaverzi své osobní vize. Vědět kam směřuju je největší vnitřní motivátor. Žádné cukrovinky systému se tomu nevyrovnají.

Nečekejme na spasitele, ale začněme konat, každý se spasme sám. Vylepšujme se každý den, udělejme vždy kousek práce sami na sobě, abychom zítra byli lepšími lidmi. Jakmile se naučíme ovládat svou mysl a přestane ovládat ona nás, tak v sobě ucítíme proud silné vnitřní síly, která nás bude nabíjet po celou naší cestu v poznání na této planetě.

Ondřej Plic