Děti jsou podnikavé. Zkouší, radují se, tvoří. Pak se stane taková nemilá věc, že je učitelé začnou skatulkovat. Ti, kteří často nepodnikají, netvoří, hodnotí druhé, jací jsou a co a jak umí. A tak jdeme životem dále. S tím, že nic moc neumíme. Někde se usadíme a přesvědčíme sami sebe, že nás to baví. Ne ty sny, které jsme měli jako malí. Jedni z mála, kteří se z toho (a to stále částečně) vymykají jsou podnikatelé. V těch stále ta radost z tvorby zůstává. Samozřejmě to není u všech.
A tak se pár lidí, kteří to dělají s přesahem začínají potkávat a dávat naději, že každý může začít něco dělat. Každý to může dělat s přesahem a každý to může dělat co nejčistěji to jde. I když nás politici, kteří ničemu nerozumí nepodporují, tak ta potřeba tady něco zanechat je tak motivační a dráždící, že nejde jinak. (v popisu jsou jen a jen slova Petra Kovaříka).
S radostí z tvorby. Už brzy dva nové podcasty. S Janisem Samarasem a Honzou Jirovcem z Logio.
Buďte první, kdo přidá komentář