Vytrácí se jistota stability. Velká osobní transformace, duchovní pokrok, osvícení, spočívá v tom, když si uvědomíme, že cokoliv a čemukoliv jsme věřili jako nezpochybnitelné pravdy, tak nezpochybnitelné nejsou (10. minuta). A další super body ze začátku povídání: Ty změny v dnešní době jsou obrovské. Vedou k tomu, že možná takovým i možná nedobrovolným způsobem společnost tlačí k tomu, aby se zamýšlela nad těmi nezpochybnitelnými fakty a tudíž i k pokroku k duchovní oblasti. Někdy je to opravdu těžké uvědomit si tu pozitivní stránku, co se děje. Ale je to podle mě všechno úžasně naprogramováno, aby to kulminovalo pozitivním směrem. Jeden z nejpodstatnějších aspektů bytí je to, že život je víceméně taková hra. Více lidí si uvědomujeme, že na základě poznatků vědy a také dávných moudrostí z historie se dá nahlížet na to, co prožíváme jako na nějaký film nebo hru. Jistý stupeň prohlédnutí té hry spočívá v tom, že když si někdo, kdo žije, tak tu hru, kterou prožívá, tak jí nemusí být účastníkem, ale být spíše pozorovatelem. Spíš pozorovat než jí aktivně hrát. To souvisí s časem. Čas souvisí s aktivní rolí účastníka. Pak se schopnost nahlížet na to vše zvenku je určující. Ten klid souvisí s tím, co prožívám více jako pozorovatel než účastník. Pozorovatel si uvědomí, že cokoliv co prožívá tak je jen to, kam upřeme svojí pozornost. Pak jakékoliv pozorování kohokoliv nebo čehokoliv mě vrací do role ÚČASTNÍKA A NE POZOROVATELE. To, co prožíváme dneska jako společnost, protože to je velice zajímavá situace, prožíváme úžasnou dobu. Buddha řekl, že je obrovská vzácnost narodit se v lidském těle jako člověk, ale mnohem vzácnější je, když se člověk setká s pojmem osvícení a mnohem zajímavějším je, když se na tu cestu vydá. A k tomu bych dodal, že je to o to zajímavější, když se to stane v tuto transformační dobu, tento čas. Těžko říct, jestli je tato doba transformační více, vzhledem k našim předkům v dobách válek a podobně, těžko říct. V životě člověka se střídají generace, to se může zobrazit sinusoidou. Ta sinusoida generační obměny v určité dobé to může být třeba 20, 30, 40 let. A tady jde o to, jakým způsobem se mění život jedinců? Ve 13. století daný člověk věděl, že to pole okopával jeho praděda, děda, ale ta frekvence nových objevů se zhušťuje. Za mého života, když jsem byl mladý a někdo letěl letadlem, tak to byla celebrita. A teď? P.K.: Být první, být ten, který vystoupí s něčím jiným. To chce odvahu. Zamýšlet se nad věcmi z jiného pohledu. Kde jste našel tu odvahu? J.R. Proč jsem dělal to, co jsem dělal. Zajímala mě věda a základní existenciální otázky. Jde o to, že fyzikové si kladou základní existenciální otázky. Dnešní víra ve vědu nahrazuje teologickou víru. A vědci by měli jít na dřeň podstaty věcí bez ohledu na to, jaký panuje světonázor. Když se podíváte na vědce, kteří způsobili změnu, tak šli proti všeobecnému názoru. Jestliže se akceptuje tendence, že zkoumat principy a skutečné pravdy upřímně, tak je s tím spojena sebevražedná odvaha. Dospěl jsem k tomu a věřím tomu. Vede mě k tomu upřímná snaha o poznání skutečné podstaty a tam se nejde vyhnout konfrontaci s většinovým názorem. Odvážných myslitelů je nám třeba. Samo racionální poznání, matematika, fyzika k tomu směřují také. Racionálno vs iracionálno.