Stroje dokážou vytvářet články, poezii, a dokonce i romány. Kam zmizela hodnota slova? Kam zmizela moc informace? V záplavě textů větší moc nám dává nic nevědět. 

Francis Bacon, slavný filozof a vědec, jednou napsal: „Vědění je moc.“ Tato myšlenka byla po staletí základem pro osobní a společenský růst. Nicméně, v době, kdy umělá inteligence stále více proniká do našich životů se zdá, že se tento koncept obrací naruby. Dříve byly informace mocí, ale dnes může být větší mocí být prostoduchý a nevědět příliš o světě kolem sebe.

Vývoj AI a její schopnost generovat masivní množství dat a textu nás postavil před paradox. Na jedné straně máme nekonečný přístup k informacím a znalostem, ale na druhé straně se stává stále obtížnější oddělit relevantní a důležité informace od záplavy nepodstatného obsahu. Generovaný text je primitivní náhražka kreativity, je bezduchý, sterilní a chybí mu hloubka emocí a individuality – ale kdo zabrání, aby přemohl svět? Jak jde bojovat proti medúze, které narostou další dva nepodstatné články za každé slovo, které použijeme pro její poražení? V takové situaci je nevědomí jakýmsi druhem obrany – ochranným mechanismem proti zahlcení a ztrátě smyslu.

George Orwell ve svém díle „1984“ popsal koncept „Nevědomí je síla.“ V kontextu dnešního digitálního věku můžeme tento koncept chápat tak, že přílišná exponace k informacím může vést ke zmatku, únavě a dokonce i manipulaci. Prostoduchost a omezení na relevantní a důvěryhodné zdroje mohou poskytovat jistý druh síly a klidu. Neměli bychom však tuto myšlenku brát jako výmluvu k pasivitě nebo ignoranci.

Kde sebrat odvahu k tvoření informací, k objevování vědění, když se to vše děje automaticky bez naší účasti, to je hlavní výzva dnešní doby.