Jak si zajistit kvalitní vztahy? Respekt druhých? Šťastný život? Odpověď zní jednoduše – zdravým přístupem k vlastní osobě. 

Mnozí pojem sebeláska vnímají jako cosi negativního, sobeckého, kdy upřednostňujeme sami sebe před okolím. Druzí si ho vykládají naopak tak, že sami sebe vystavují na piedestal a své zájmy považují za středobod vesmíru. Kde je ta správná míra, kdy k sobě i k okolí přistupujeme s respektem? 

Dnešní doba na nás klade vysoké nároky. Abychom uspokojili své nadřízené, často překračujeme vlastní hranice, což vede k frustraci a sebeponížení. Jenomže nebudeme-li mít rádi sami sebe, nemůžeme mít rádi ani lidi kolem nás. 

Mám kolem sebe kamarádky, které mají potřebu zachraňovat svět. Chtějí neustále něco ze sebe dávat. I já jsem měla tyto tendence. Jenomže obvykle právě v době, kdy jsem sama potřebovala dostávat. Tehdy mi jeden blízký přítel řekl památnou větu: „Jestli chceš rozdávat štěstí, musíš nejdříve to štěstí mít sama v sobě.“

Tenkrát jsem to vnímala jako na sobectví. Postupně jsem si však uvědomila, jakou měl svatou pravdu. Frustrovaný člověk toho svému okolí moc nedá. Jak můžeme rozdávat lásku, když ji nedokážeme dát sami sobě! Přitom stačí vlastně dost málo – naučit se mít rád sám sebe. Pak ta láska, zdravá láska, z vás bude vyzařovat. A ani se nemusíte snažit, budete ji kolem sebe rozdávat už jen svou přítomností. 

Sebeláska nám zajistí šťastný život. Je to bezpodmínečná láska, kdy sami sebe přijímáme se všemi chybami. Uvědomujeme si své kladné i záporné vlastnosti a k oběma z nich přistupujeme k respektem. Respektujeme své potřeby, své radosti i trápení, své tělo i duši. Obnáší to těžký úkol, vybalancovat správnou hranici. 

Mnozí lidé upozaďují vlastní potřeby, aby uspokojili své okolí. Často z nich takto mluví strach, že přijdou o přátele. Hovoří z nich nejistota. Nejistota svého já. Jiné je, když z nás hovoří ego. Egoista vystavuje sám sebe na piedestal. Je arogantní, sebestředný, což vede až k averzi vůči druhým. Naopak někdo zakládá vztahy na závislosti. Je to známka nedůvěry sama v sebe. 

Co za tím stojí? Kořeny můžeme hledat i v hlubokém dětství. Důležitá je výchova, to, jak s námi jednali naši rodiče, ale i fakt, jaký vztah měli mezi sebou. Dlouhá léta jsme v tom žili a vstřebávali. S minulostí moc nezmůžeme, ale je dobré najít příčiny, proč se nemáme rádi. Díky tomu se lépe odrazíme. 

Jak se budete chovat sami k sobě, tak se bude k vám chovati okolí. Zharmonizují se vaše vztahy, protože budete vyzařovat pozitivní energii. Nemusíme ani hledat cosi mezi nebem a zemí, abychom připustili, že co vyzařujeme, to se nám vrací. Je to jako pomyslné zrcadlo, jakýsi bumerang. Když toto všechno dokážete sami na sobě, pak to dokážete aplikovat i na druhé. Budete je milovat a respektovat. 

Jak se naučit sebelásce? Vnímejte svůj vnitřní svět, své pocity, poslouchejte, co vám říká tělo a duše. Respektujte své potřeby, nepotlačujte je. Učte se milovat své nedostatky, které nemůžete změnit. Co změnit můžete, na tom pracujte. Sebeláska umí říkat ne. Naučte se znát a nastavit vlastní hranice. Nesrovnávejte se s druhými. Srovnávejte se pouze sami se sebou. Oceňte své kroky vpřed.