Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na „zlevněné“ okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (…kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

Tyto prázdniny jsem jel párkrát po evropských dálnicích a musím říct, že jsem snad nikdy v životě nezažil tolik kamionů pohromadě. Mezi Holandskem a Polskem jsme, v jeden moment, míjeli asi 20 km stojící kolonu, kde pouze kamióny zabíraly 2 ze tří pruhů (2:05 – 2:27). Před Brnem ze strany Bratislavy to byl sice slabý odvar, ale i zde to byly kilometry a kilometry stojících kamionů (0:00 – 2:05). Mrkněte: 

Je dnes veřejným tajemstvím, že velká část těchto kamionů veze “holandské vepřové do Polska a opačným směrem polské vepřové do Holandska”. 

Co se salátovek týče, v období 1.1. – 30.11.2022 se do Česka dovezlo  43 545,3 tun. Za stejnou dobu se z Česka vyvezlo 2 553,9 tun (zdroj). Za nejsmutnější považuji přetahování zvířat na porážku. Potkávat kamióny napěchované trpícími zvířaty jedoucími zcela nesmyslně někam na porážku, mě doslova fyzicky bolí. V případě hovězího skotu bylo do Česka za zmiňovaných prvních 11 měsíců roku 22 dovezeno 37 064 tun. Za stejnou dobu bylo od nás vyvezeno 13 084,4 tun (zdroj). 

Za prvních 11 měsíců roku 2022 bylo do Česka dovezeno 37 064 tun hovězího skotu. Za stejnou dobu bylo od nás do zahraničí vyvezeno 13 084,4 tun krav/býků. 

Toto nesmyslné přetahování identických komodit sem a tam je důsledkem fenoménu ekonomické globalizace… a patří k hlavním příčinám kolabujícího klimatu. CO2 a další zplodiny, které toto nesmyslné přetahování planetou produkuje, není započítáváno do celkových statistik. Už Václav Havel svého času říkával “Dokud budeme vozit řecké máslo do Irska a irské do Řecka, nemáme šanci.” A to je jen Evropa. Teď si představte (nebo si zjistěte), kolik australských potravin se doveze třeba do Velké Británie a kolik identických se veze opačným směrem. Když jsme v Austrálii byli, já žasl, kolik se tam prodává evropských potravin, často levnějších než byly potraviny místní. 

Samozřejmě, že jsou kamióny (nebo lodě/letadla), které vezou i důležité věci. Do obrovské míry je dnes však smutným faktem, že řidič kamiónu je učebnicovým příkladem práce na hovno  práce, která je natolik nesmyslná, že kdyby se zrušila, nikdo si toho nevšimne nebo se dokonce řada lidí zaraduje. Je to práce mimořádně nezdravá, toxická, osamělá, jednoduše neradostná. Zbytečná. Zamyslete se chvíli na kvalitou života a zdravím všech těch lidí za těmi zbytečnými volanty. 

Dokud budeme vozit řecké máslo do Irska a irské do Řecka, nemáme šanci.” Václav Havel

Bylo mi těch posmutnělých tváří za volanty nesmírně líto. Podobně jako my ostatní to jsou jen kolečka v soukolí konzumní společnosti sloužící zisku korporací a oligarchů. Na rozdíl od mnoha ostatních profesí jsou to ale „kolečka“, která jsou nyní – jak se nás hodně pohybuje automobily po dálnicích – dobře viditelná. Stačí jen pozorovat.

Jak píše Helena Norberg Hodge (málokdo umí tyto souvislosti tak dobře vysvětlit jako ona) v knize Naše budoucnost je lokální – „Velká část tohoto obchodu, zejména s potravinami, je zbytečná. V průměrném roce exportují Spojené státy americké miliony tun hovězího masa, brambor a dalších potravin, zatímco téměř identické množství opět importují. Tento systém importu a exportu obdobných produktů byl zdokumentován také v řadě dalších zemí. V některých případech se jedná doslova o jeden a tentýž produkt, který se vyváží i dováží. Podle deníku The New York Times „tresky vylovené u norského pobřeží jsou přepravovány do Číny, kde jsou zpracovávány, a filety z nich následně putují zpět do Norska k prodeji“. To znamená, že maso putuje přes 15 000 kilometrů.

Mimochodem, kniha Naše budoucnost je lokální detailně popisuje i řešení, kterým je lokalizace.

Tím největším tajemstvím, které nám mohou tyto kamiony křižující Evropu poodhalit je to, že na dovážené zboží si doplácíme z našich daní, zatímco místním výrobcům vymýšlíme stále složitější překážky. Detaily viz např. kniha „Naše budoucnost je lokální“ 

Pomyslnou tečku za tématem dělá Jason Hickel, autor knihy „Propast – skutečný příběh toho, proč se svět dělí na bohatý sever a chudý jih„, který říká: „Problém není to, že by kapitalismus produkoval příliš věcí, ale to že produkuje věci špatné: SUVčka, rychlou módu nebo plánované zastarávání místo veřejné dopravy, dostupného bydlení, bezplatné zdravotní péče nebo jídla bez pesticidů. Nad-užívá dostupné zdroje a přitom selhává v uspokojení základních potřeb lidí.. V tomto ohledu je to zoufale neefektivní systém. Takovou neracionálnost dostanete v případě, kdy výrobu podřídíte zájmům kumulace zisku korporacemi a oligarchy místo zaměření se na kvalitu lidského života a ekologie.“ 

Pro větší obrázek k tématu doporučuji starší esej z dílny Hnutí duha. K tomu, jak fungují supermarkety: Čtrnáct (utajovaných) faktů o supermarketech a k tomu, jak celý tento nesmyslný systém funguje pak moji knihu Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Mějte se hezky!