Už dlouho toužím napsat článek o dospívání. Jsem přímým pozorovatelem a účastníkem. Jedno dítě mně z dospívání vyrostlo do zralosti a druhé do ní vstoupilo ze dne na den. Mám už jako matka odžito. Zní to trochu tragicky, ale myslím, že s mužem i dcerou zasloužíme metál, za zvládnutí. Jak jsme to zvládli, to ukáže čas.

Mé největší poselství, které z tohoto období mohu přinést je :

Důvěřujte. Důvěřujte Bohu, že vás i vaše děti vede cestou, kterou máte prožít. Důvěřujte sobě, že jste svým vlastním příkladem do dětí vložili veškeré informace, způsob vnímání světa, priority a zákony životy, kterým věříte a které žijete.Důvěřujte, že když vaše děti budou chtít slyšet váš názor, tak sami přijdou a nechtějte jej do nich vecpat za každou cenu. Je to kontraproduktivní, o tom bych mohla psát romány.

Hledala jsem cestu jak dceru poučit o intimitě, sexualitě, nebezpečí drog a alkoholu, i když o to nestála. Posílala jsem románové sms. Když jsem s ní jela někam autem a věděla jsem, že z rozjetého vozu nemůže utéct, hustila jsem to do ní i přes sluchátka v uších a ona otvírala dveře během jízdy a utíkala. Každý můj intenzívní atak způsobil další měsíc nekomunikace a nedůvěry ke mně.

Pak přišla spásná myšlenka. Hovořit k ní během spánku. Zázrak. Neodporovala. Sladce spala a já mluvila a mluvila. Někdy sama, někdy ve dvojici s manželem. (Kdyby nás dva někdo zahlédl oknem, jak klečíme u postele našeho milovaného spratka, asi by tomu obrazu stěží rozuměl.)

Síla modlitby

Říkala jsem jí co mě trápí jako mámu, z čeho mám strach. Dbala jsem na vyřčená slova, aby v sobě neměla negaci, ale pozitivní potenciál. A modlila jsem se. A síla modlitby byla neuvěřitelná. Když se Sofie ráno probudila, byla zřetelná změna v jejím chování.

Modlila jsem se nejčastěji za celý náš ženský rod a prosila za odpuštění, za pochopení naší ženské cesty, kterou jsme chtě -nechtě ve své rodině propleteny. Zjistila jsem, že tím pomáhám uzdravení nejenom sobě a dceři, ale i mé mámě, která se druhý den ozvala a úplně jiná, než běžně. Že se ulevilo i ve vztahu mámy a babičky. Že jsme povolily v neustále touze MĚNIT druhé podle svých představ.

A pochopily jsme, že UMĚNÍ je nechat druhé žít jak oni touží a potřebují. To je skutečná láska. Dovolit druhým, aby byli sami sebou

A to platí i ve vztahu k dětem, které si potřebují prožít své zkušenosti. Objevit v partě kamarádů sami sebe a vědět, že i pomlácení se mohou přijít vyspat domů. Protože přesto, že jsou nesnesitelní (tyto pocity jsou vzájemné), je důležité nechat jim DVEŘE DOMOVA OTEVŘENÉ.

To mně kdysi vysvětlil kamarád Petr Ministr, který vede mezinárodní organizaci Teen challenge, která pomáhá drogově závislým vrátit se zpět do života a se kterými jsem ráda spolupracovala, protože si z celého srdce vážím jejich mise.

A když jsme u DROG, dali jste si někdy otázku PROČ? Proč mladí lidé sahají po drogách? Proč tuto zkušenost mají zapotřebí? V době dospívání přirozeně dochází k přerušení nitě mezi dospívajícími a rodiči. Ale k čemu nikdy dojít NESMÍ je přerušení lásky a důvěry.

Nesmíme přestat věřit, že máme ty nejkrásnější děti, třeba i proto, že si nás za rodiče vybraly. Potřebují cítit mnohem víc lásky než když byly malými roztomilými dětmi, to bylo snadné. Potřebují být obklopeni láskou, aby nezatoužily po sebedestrukci.

Aby svou přirozenou touhu po pochopení smyslu života, nemusely objevovat skrze halucinogeny, které mnozí jako zkušenost zvládnou a třeba se i dotknou Boha. Ale nezkušení, křehcí, obnažení na duši, zranění na celý život. Po drogách sahají z touhy prožít splynutí s transcendentnem. Chtějí prožít a najít Boha v sobě. Ale málokomu drogy ukážou cestu. CESTA je samotným CÍLEM našeho putování .

Postupně objevovat a přicházet na ten svůj smysl života a úkol v něm.

Synovi je 13 a vnitřně je neuvěřitelně moudrý. Navenek živel, střela, stejně jako Sofie, s touhou prožít každou vteřinu svého života plnými doušky. Poslouchám hudbu, kterou si pouští, rapy, které mně přivádějí k šílenství a ptám se ho proč má zapotřebí poslouchat interprety, kteří svými texty oslavují drogy, sex bez lásky, deprese ze života…

Témata jsou stejná a vypovídající o tom, že těmto interpretům se v dospívání nikdo nevěnoval, že jsou to zraněné duše, které si pochybnou slávou nahrazují skutečnou touhu po obejmutí mámy … Nevím jestli si tito interpreti uvědomují, jaký nástroj mají ve svých rukou. Že milionům puberťáků mohou pomoci najít cestu anebo je naopak stáhnout do svých zoufalství…

My lidé máme DAR SVOBODNÉ VŮLE! Chápeme tu důvěru? Dívky mohou být těhotné s prvními měsíčky a od té chvíle jsou za sebe zodpovědné. Do té chvíle byl jejich OSUD v rukou nás rodičů. PROČ kluci ve 12 procházeli INICIACÍ? Aby si uvědomili, že už jsou muži a svou karmu už si píšou sami. V některých kmenech chlapci skokem do propasti prožili vlastní smrt a když to zvládli a přežili, vážili si života, stali se bojovníky na své cestě životem. (Možná absence tohoto prožitku, dnes děti vede k tomu, aby zážitek transcendetna prožily díky drogám.)

Láskyplné vzpomínky

Ale to je asi to poslední, co chceme prožívat. Experimenty s drogama, alkoholem, sexem bez lásky. Rodiče, i naše děti.
A proto je na nás dospělých nabídnout jim cestu, jak uchopit dospívání. Jejich přerod v dospělé ženy a muže.
Žijeme v době, kdy se musíme snažit všichni. Hledejme možnosti, jak nechat dospět děti i společnost.

Kde? Všude. V rodinách, ve školách, v umění. Všichni máme možnost se zapojit. Najít odvahu v rodině hovořit s dospívajícími a milovat je, i když jsou k nepřežití.

  • ➤ Jít spolu do kina na FILM, který nasytí jejich prázdnotu ( Zelená kniha, Celestýnské proroctví, To je náš svět, Nedotknutelní, Pokojný bojovník,Proměna…..)
  • ➤ Číst si s nimi KNIHY, které otvírají vnímání ke kráse ( Hicksovi -Sára a Šalamoun, Miltonova tajemství, Poklady pod sněhem, D.Millman Sokrates,Dar z nebes)
  • ➤ Jít do DIVADLA (La putyka, Léčivé divadlo :))
  • ➤ Mít společné zážitky, klidně v režii dětí.
  • ➤ Poslouchat jejich oblíbenou hudbu a nabídnout jim tu vaši.

A možné také NAPLNIT vaše VNITŘNÍ DÍTĚ. Tu malou Gábinku, Pavlíka, Evičku, Petříka… Naplnit své vzpomínky láskou.

K tomuto tématu jsem vytvořila mnoho meditací. Nejnovější HLUBOKOU UZDRAVUJÍCÍ MEDITACI. Dovolte si, co vám jako dětem nebylo dovoleno. Fňukat, vztekat se, být drzý, prožít vše, po čem vaše duše i tělo toužílo. Naše děti jsou našimi dokonalými zrcadly. 🙂

A nejlépe se vše uzdravuje, když začneme u sebe. Když se naučíme milovat i se svými chybami, budete mít více pochopení pro své děti. Děti jsou citlivé, změnu vašeho postoje odmění svým chováním. Uvidíte sami. Zkuste to. Přeji vám mnoho lásky do celé rodiny.