Dopamin je jeden z nejdůležitějších neurotransmiterů v lidském těle, který hraje klíčovou roli v řadě biologických funkcí. Jeho působení je široce rozšířeno po celém centrálním nervovém systému a ovlivňuje mnoho aspektů lidského zdraví a chování. Tento chemický posel mezi nervovými buňkami má zásadní vliv na naši náladu, motivaci, paměť, pohyb a mnoho dalších procesů. V centru odměny v mozku způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití určitých drog, a to především stimulačních, například kokainu. Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem. Poruchy související s dopaminem mohou mít výrazný dopad na naše fyzické a duševní zdraví. V tomto článku se budeme zabývat funkcemi dopaminu v těle a jeho významem pro udržení celkového zdraví.

CO JE TO DOPAMIN? 

Neurotransmiter nazývaný dopamin byl poprvé identifikován v lidském mozku v roce 1957. Dopamin pravděpodobně hraje větší roli v motivaci jedince k získání odměny než v samotném pocitu potěšení z jejího získání. Touha je tedy silnější než samotné potěšení (geneticky upravené myši, které nemají schopnost produkovat dopamin, nevyhledávají potravu, a nakonec umírají vyhladověním, přestože mají jídlo na dosah pouhých pár centimetrů od sebe. Potravu přijímají jen tehdy, pokud je vložena přímo do jejich úst. Pak ji žvýkají a polykají a zdá se, že jim chutná).

Dopamin se používá k měření potenciálu rozvoje závislosti u jakéhokoli chování nebo návykové látky. Čím více dopaminu se uvolňuje vlivem drogy v dráze odměny a čím rychleji se dopamin uvolňuje, tím je droga návykovější. 

JAKÁ JE ROLE DOPAMINU V TĚLE? 

Představte si dva jedince: jeden je letargický, unavený a zdá se, že nemá žádnou energii. Druhý září energií, nadšením a touhou konat! Jaký je mezi nimi hlavní rozdíl? Je to množství dopaminu proudícího v jejich nervovém systému. Jak se momentálně cítíte, jak se budete cítit za hodinu nebo zítra, zda jste plní energie a nadšení nebo naopak vyčerpaní, všechny tyto stavy jsou výrazně ovlivněny hladinou dopaminu. Dopamin není spojen pouze s pocitem potěšení, jak by si mnozí lidé mysleli. Je to hlavní molekula, která ovlivňuje naši energii, vyvolává v nás nadšení, motivaci, schopnost se „pohnout“ a překonávat překážky. Dopamin také reguluje naše vnímání času a koordinaci pohybu.

Zde jsou některé z emocí a stavů, které jsou spojovány s účinkem dopaminu:

  • Radost a potěšení: Dopamin je často spojován s pocitem potěšení a odměny. Když dosáhneme cíle nebo zažijeme něco příjemného, hladina dopaminu v mozku stoupá, což nám dává pocit radosti a uspokojení.
  • Motivace: Dopamin hraje důležitou roli v naší schopnosti cítit se motivováni k vykonání činnosti. Vyšší hladina dopaminu zvyšuje naši chuť k vykonání úkolů nebo k dosažení cílů.
  • Ovládání pohybu: Dopamin je zapojen i do regulace motorických funkcí. Nedostatek dopaminu v mozku vede k poruchám pohybu (Parkinsonova choroba).
  • Učení a paměť: Studie naznačují, že dopamin může hrát roli při zlepšování paměti a učení tím, že zvýší naši pozornost a motivaci k učení nových informací.
  • Závislosti: Nadměrná stimulace systému dopaminu může vést k problémům se závislostí, protože některé látky nebo chování mohou přímo ovlivnit hladiny dopaminu v mozku, což vede k touze po další stimulaci.

V mozku existují dvě základní neuronové dráhy, po kterých dopamin cestuje jako po dálnici.

  1. Dráha motivace a odměny (mezokortikolimbická dráha, nucleus accumbens): Tato dráha se zapojuje, pokud usilujeme o nějaký cíl a je zodpovědná za motivaci, nadšení a touhu. Nadměrné užívání externích stimulantů zde může vést k závislosti. 
  2. Dráha pohybu (dráha substantia nigra – striatum): Nedostatek nebo odumírání dopaminergních neuronů v této dráze je spojen s Parkinsonovou chorobou, projevující se klidovým třesem a potížemi s pohybem.

JAK SE V TĚLE TVOŘÍ DOPAMIN​

Zdrojem pro tvorbu dopaminu jsou bílkoviny (aminokyseliny), v l lidském mozku přirozeně vzniká z molekuly známé jako L-DOPA (též známé jako levodopa), která vychází z aminokyselin L-tyrosinu a L-fenylalaninu, jež jsou získávány z bílkovinné potravy. I když existují studie, které naznačují sníženou tvorbu dopaminu při nedostatku těchto aminokyselin, ve většině případů je to spíše nepravděpodobné, neboť běžný příjem těchto aminokyselin ze stravy obvykle překračuje jejich potřebu pro tvorbu dopaminu.

Syntéza dopaminu úzce souvisí se syntézou adrenalinu, kde dopamin je prekurzorem noradrenalinu a noradrenalin je prekurzorem adrenalinu. Všechny tři látky (dopamin, noradrenalin a adrenalin) patří do skupiny chemických látek známých jako katecholaminy, které mají významné role v nervovém systému a v endokrinní regulaci. praktický význam těchto souvislostí se dozvíte níže v článku.

MOLEKULA TOUHY, ODMĚNY, SLASTI A ZÁVISLOSTI

Přestože se dopamin v mozku uvolňuje při různých druzích potěšení, jako je sex nebo konzumace sladkostí, jeho hlavní stimul leží v naší hlavě. Pokud po něčem toužíme, frekvence uvolňování dopaminu se zvýší tak, abychom byli motivováni hledat danou věc, činnost nebo osobu. To může být cokoliv, od šálku kávy přes povýšení v práci až po sexuálního partnera. Po mírném zvýšení dopaminu následuje mírný pokles pod základní hladinu, který vnímáme jako „mikrobolest“. A právě tuto mikrobolest se budeme snažit vědomě či nevědomě zahnat, což nás motivuje dosáhnout našeho cíle, jež vede k vyrovnání hladiny dopaminu na původní úroveň. Dopamin soustředí naši pozornost na vytouženou věc a my na ni nemůžeme přestat myslet, doslova po ní bažíme.

Motivace je tedy dvojí proces, který spočívá v balancování mezi potěšením a bolestí. Zjednodušeně můžeme říct, že častým hnacím motorem motivace je snaha snížit bolest způsobenou touhou po určité věci, činnosti nebo osobě. Touha je úměrná tomu, jak velké potěšení nám vytoužená věc přináší, ale také jak velkou bolest pociťujeme, když ji nemáme. Jde především o psychickou bolest, ale když po něčem opravdu hluboce toužíme, můžeme ji prožívat i fyzicky. Například zamilovaný člověk může cítit „bolest srdce“ nebo člověk závislý na droze může bojovat s fyzickými abstinenčními příznaky.

PROČ NEMŮŽETE NESNÍST CELOU TABULKU ČOKOLÁDY?

Znáte ten pocit, kdy jíte něco opravdu chutného a pak jste smutní, že už to je pryč? Jídlo nám dokonale ilustruje, jak funguje dopamin v našich mozcích. Každý z nás si někdy řekl: „Tohle už je opravdu poslední kousek čokolády“ nebo „dám si jen dvě sušenky a konec“… a pak skončíme s prázdným obalem, ze kterého jsme dychtivě vyzobali poslední sladké drobky čokolády přímo do pusy. 

Po každém soustu našeho oblíbeného mlsu se hladina dopaminu rychle zvýší nad základní úroveň a stejně rychle klesne pod ni (viz obrázek níže: Křivka dopaminu v těle). Tento mírný pokles dopaminu, doprovázený nepříjemným pocitem, v nás vyvolá touhu sáhnout po dalším kousku, který nás navrátí k pocitu uspokojení.

S každým dalším kouskem čokolády však míra potěšení klesá, zatímco pocit strádání (bolesti) se prohlubuje. To je ta největší dopaminová past. Takže když nakonec sníme celou tabulku čokolády, necítíme se dobře – ani fyzicky, ani psychicky. Díky pochopení vztahu mezi základní hladinou dopaminu a jeho výkyvy teď víte, proč se nám to děje.

DOPAMIN A DROGOVÁ ZÁVISLOST

Většina látek označovaných jako návykové drogy způsobuje v části mozku zvané nucleus accumbens (centrální uzel v systému odměny mozku) slušnou dopaminovou záplavu. Mozek je zalitý blahem, centrum potěšení je v extázi a uživateli se dostává příjemného pocitu „rauše“. Stejně tak jako na pravidelnou stravu, si člověk navykne i na užívání dané látky s tím rozdílem, že mnohem rychleji a intenzivněji (díky vyššímu množství vyplaveného dopaminu – viz obrázek výše: Uvolňování dopaminu). Jelikož je množství takto uvolněného dopaminu abnormální, dá mozku po odeznění návykové látky relativně velkou práci opětovně se navrátit do chemické rovnováhy. Dostavuje se kocovina a abstinenční příznaky, které mohou vést až k depresím a nebezpečnému chování a samozřejmě po další dávce drogy.

STRACH VS. VZRUŠENÍ, ANEB ADRENALIN VS. DOPAMIN

Dopamin je pán, který nikdy nepracuje sám. Má v nervovém systému blízké příbuzné a kamarády, kteří s ním na udržování našeho těla v nabuzeném stavu spolupracují. Jedním z nich je právě adrenalin (epinefrin), který se z dopaminu dokonce vytváří (tyrosin -> el dopa -> dopamin -> norepinefrin -> epinefrin (adrenalin), což nám samo o sobě může něco naznačovat. 

Adrenalin (epinefrin) je hlavní chemický spouštěč energie, bez kterého bychom nebyli schopni vůbec ničeho. Je uvolňován do oběhu, aby nás dal do pozoru, probudil naši neuronovou aktivitu a tělesnou fyziologii a připravil nás, abychom byli schopni rychle reagovat na podněty. Uvolňuje se společně s dopaminem a oba nás hází do bdělosti, ale dopamin dodává prožitkům subjektivní zabarvení. Určuje, jak moc si konkrétní aktivitu užíváme. Adrenalin (epinefrin) nás tedy aktivuje a probouzí spíše do strachu a stavu „boj, útěk či zamrznutí“, když k němu však přimícháme dostatek dopaminu, pocítíme nadšení a vzrušení.  Tímto se vysvětluje oblíbená rada všemožných koučů o tom, jak nahlížet na strach z mluvení na veřejnosti. Není to strach, co cítíš, je to vzrušení…! Hranice mezi strachem a vzrušením je tedy velmi tenká a na našem vnitřním postoji skutečně záleží. 

TYPICKÉ STIMULANTY DOPAMINU

Typické stimulanty dopaminu jsou různorodé a jejich účinky jsou velmi individuální. Níže uvádím průměrné hodnoty, které slouží spíše jako orientační informace:

  • Čokoláda – zvýší hladinu dopaminu o přibližně 50 % nad základní úroveň. Tento efekt je krátkodobý a trvá maximálně několik minut nebo vteřin.
  • Sex – může zvýšit hladinu dopaminu až o 100 %. Už samotné usilování o sexuální aktivitu může vyvolat nárůst dopaminu, a pokud se snaha vyplatí, pak i samotný akt sexu.
  • Kouření (nikotin) – může zvýšit hladinu dopaminu až o 150 %, avšak účinek je velmi krátkodobý.
  • Kokain – dokáže zvýšit hladinu dopaminu až o 200 %.
  • Amfetaminy – vyvolají nárůst hladiny dopaminu až o 1000 %, avšak následuje silný propad.
  • Cvičení – úroveň dopaminu bude subjektivní a závisí na našem postoji k aktivitě. Pokud máme rádi běhání, může dojít k nárůstu hladiny dopaminu až o 100 %.
  • Počítačové hry, videohry a sociální sítě – mohou vyvolat nárůst hladiny dopaminu někde mezi úrovněmi nikotinu a kokainu, zejména pokud obsahuje neustálé novinky a překvapení.
  • Sluneční záření – slunce může stimulovat vyplavení dopaminu a přispět k pozitivnímu náladovému stavu.
  • Otužování – studie ukázaly, že pobyt v chladné vodě může zvýšit hladinu dopaminu až o 250 %. Tento efekt může trvat i několik hodin po vynoření z vody.
POZNÁMKA 

Potvrzení našich existujících přesvědčení může také zvýšit hladinu dopaminu v mozku. Takže sdílení shodného názoru s někým jiným může být pro nás příjemným zážitkem. „Přesně!“

POTĚŠENÍ VS. BOLEST​

Pro každé potěšení existuje zrcadlový odraz v podobě bolesti. Bolest a slast jsou paradoxně zpracovávány ve stejné oblasti mozku a jsou neodmyslitelně spjaty. Mechanismus jejich fungování lze přirovnat k rovnoramenné váze s pevným bodem uprostřed, jak naznačila psychiatrička Anna Lembke ve své knize Dopamine Nation.

Představte si ve vašem mozku tuto rovnoramennou váhu s pevným bodem uprostřed. Na jednom rameni sídlí potěšení, na druhém bolest (slast a strast). Když se věnujete něčemu příjemnému, váha se nakloní na stranu potěšení. Ale co jde nahoru, musí jít také dolů. Tělo vždy usiluje o rovnováhu (homeostázu), takže spustí autoregulační mechanismy, které autorka knihy přirovnala ke skřítkům, kteří naskočí na rameno bolesti, aby váhu vrátili do rovnovážného stavu, a nedovolili nám tak radovat se příliš dlouho.

Napoprvé je potěšení vždy nejsilnější, s opakováním klesá. Dopamin totiž miluje novotu. Proto když něco zažijeme poprvé, je naše nadšení nejsilnější. Druhý zážitek je opět vzrušující, ale už malinko méně. Výkyvy dopaminu nad základní hladinu postupně slábnou, zatímco propady se prohlubují, a je stále těžší získat z dané věci nebo činnosti původní pocit uspokojení.

A právě díky tomuto mechanismu můžeme snadno zabřednout do začarovaného kruhu a podlehnout nutkavé nadměrné konzumaci či závislosti.

DOPAMIN A POCIT ZKLAMÁNÍ 

Pokud řekneme malému dítěti, že se odpoledne možná půjde na zmrzlinu, dítě pochopí, že bude zmrzlina a slovo „možná“ jeho mozek nevnímá. Mozek totiž slyší: „Pozor, existuje šance, že se stane něco příjemného!“ Zbystří, začne vyplavovat dopamin nad základní hladinu, a dítě se tak zvaně natěší. Když pak na slib zapomeneme nebo je cukrárna zavřená, dítěti klesne dopamin pod základní hladinu, bude smutný a zklamaný a možná začne brečet.

Na tomto příkladu jsme demonstrovali negativní „chybu“ v očekávání odměny. Naše mozky reagují totiž už jen na možnost odměny (dítě očekávalo zmrzlinu, kterou však nedostalo). Tato chyba je v podstatě chemická reakce v mozku zvaná zklamání.

U dospělých to funguje stejně. Pokud máme i malou šanci na pozitivní zážitek, náš mozek začne produkovat dopamin, abychom se nabudili energií a motivovali jsme se k dosažení cíle. Pokud se nám to nepodaří, zažijeme zklamání.

  • Nečekali jsme odměnu, ale dostali jsme ji (nebo jsme očekávali určitou odměnu, ale výsledek předčil naše očekávání)

Dopamin má rád nečekané pozitivní události. Vyplaví se ho nejvíce, když nás něco příjemně překvapí. Například když nám přátelé tajně uspořádají narozeninovou oslavu s dortem a balónky, i když jsme čekali jen večeři ve dvou, nebo když nám najednou na účtu přistane velký bonus k výplatě anebo obdržíme štědrý dar od vděčného klienta. Dopamin vystřelí nahoru! Ale pak klesne pod normální hladinu a my začneme chtít víc.

  • Očekávali jsme a těšili se, ale odměna se nedostavila 

Doufali jsme ve velkou narozeninovou oslavu s přáteli, ale místo toho je jen večeře ve dvou. Zažijeme pokles dopaminu pod normální hladinu a ani dort a balónky nás nezachrání. Stejně jako dítě bez zmrzliny pocítíme zklamání. Míra zklamání bude odpovídat tomu, jak moc jsme se těšili.

Dalším příkladem může být očekávání velkého bonusu k výplatě, ale přišlo jen pár stovek. Zklamání! Dopamin prudce klesne pod normální hladinu a hloubka poklesu závisí na tom, jak moc jsme se těšili na vysněnou dovolenou.

  • Očekávali jsme odměnu a dostali jsme ji

Víme, že nás čeká velká party s přáteli, a opravdu k ní dojde. Dopamin se nám začne vyplavovat už při těšení, a když konečně nastane den D a přátelé nás překvapí ve víru tance, s frkačkami, balónky a dortem, dojde k dalšímu nárůstu dopaminu. Tento nárůst však nebude tak výrazný jako v případě překvapení. Nebo např. předem víme, že dostaneme bonus k výplatě. Zažijeme výkyv dopaminu nad normální hladinu už během očekávání. Až nám bonus přistane na účtu, nárůst dopaminu bude spíše mírný.

DOPAMINOVÝ DEFICIT

​

Pokud to přeženeme třeba s hraním her, nebo jak se dnes říká, „gamingem“ (ale dosaďte si cokoliv), můžeme se dostat až do stavu dopaminového deficitu, ve kterém nás netěší už téměř nic. A my často nevíme proč. Co je s námi špatně? Nezajímá nás škola, nezajímá nás sport, dokonce ani hry už v nás nevyvolávají takové vzrušení jako na začátku. Skřítci se takřka nastěhovali na rameno bolesti a nehodlají ho opustit. Přesto stále hrajeme, spíše něž pro potěšení, však pro zahnání bolesti a rozptýlení. Tělo totiž nemá nekonečné množství disponibilního dopaminu. Aby mohl dopamin v těle působit nějaký rozruch, musí být nejprve zabalen do transportního váčku, tzv. vezikuly. Když hojně užíváme dopaminové stimulanty, vezikuly z bazénu mizí rychleji, než je tělo stíhá dovytvářet, základní hladina dopaminu se snižuje, a rameno vah se překlápí na stranu bolesti.

Vzniklý dopaminový deficit se mnohdy snažíme kompenzovat dalšími stimulanty – dalším dílem seriálu, kouskem čokolády či čtením zpráv na internetu… ale ona neodejde. Bude stále horší.

DOPAMINOVÉ CYKLY A VRSTVENÍ

Jak už víme, dopamin spojuje určité činnosti se systémem odměny v našich mozcích. Odborníci se domnívají, že dopamin sám o sobě nevyvolává pocity štěstí nebo euforie; tyto pocity jsou spíše řízeny jinými neurotransmitery a hormony, jako jsou serotonin, oxytocin nebo endorfiny.

Nicméně, produkce dopaminu má svůj význam. Dopamin je spojen s procesem odměny, který nás motivoval k opakování činností, které přinesly pozitivní zážitek. Tento mechanismus je základem „dopaminových cyklů“, které propojují úsilí, odměnu a touhu po další odměně.

Člověk se tak v určitém smyslu stává závislým na dopaminových dávkách, jelikož přirozeně toužíme po pocitu štěstí, a proto často vyhledáváme aktivity, které nám přinášejí radost – tím dosáhneme hranice, kdy začneme pociťovat účinky dopaminu. Je to však začarovaný kruh: čím více aktivit se na sebe nabalí (dopaminové vrstvení), tím větší radost pociťujeme, a tím více se zvyšuje hladina dopaminu. Ale, jak už víme – čím větší je vzestup, tím hlubší je pak propad, a tím výše bude příště stanovena dopaminová hranice pro dosažení radosti a uspokojení.

K dosažení dlouhotrvající radosti, motivace a štěstí nepotřebujeme více dopaminu, ale naopak potřebujeme si odpočinout a stabilizovat hladinu dopaminu, detoxikovat mozek od aktivit, které hladinu dopaminu prudce zvyšují, a vyrovnat tak hluboké propady, do kterých se dostáváme po velkých nárůstech dopaminu, které je předcházely.

Je důležité si uvědomit, že dlouhotrvající radost a štěstí nezávisí na neustálém hledání nových způsobů, jak získat více dopaminu, ale spíše na schopnosti nalézt rovnováhu a užívat si i drobné radosti v každodenním životě.

DOPAMIN A VYCHYTRALÉ TELEFONY

Je obecně známo, že nepřetržité používání chytrých telefonů není pro zdraví ideální, ale málokdo se chce svého chytrého kamaráda alespoň na čas vzdát. Modré světlo ovlivňuje kvalitu spánku. Mobily nás rozptylují a často po nich sáhneme, aniž bychom si to uvědomovali. Srovnávání se s falešnou online realitou může být destruktivní pro lidi všech věkových kategorií. Ale to je stále jen jedna stránka mince.       

V chytrém telefonu najdeme vše, po čem náš dopaminový systém touží. Novinky, barvy, pikantnosti, nekonečnou zábavu, sociální sítě, hry, obsah pro dospělé, zprávy, podcasty, sledování životů známých i neznámých… a to vše bez omezení, kdykoliv a kdekoliv si vzpomeneme.

Už víme, co se v mozku stane, pokud to se stimulací přeženeme. Tělo vyčerpá svoje dopaminové zásoby, skřítci se usadí na rameno vah bolesti, a člověk se cítí zdrcený, unavený, nic ho nebaví a nezajímá… tak nějak rezignuje na život. A není se čemu divit, jak by se taky mohl cítit dobře?

Řešení je přitom jednoduché, a nejsou to ani psychofarmaka ani drahý psychoterapeut. Je to půst od této užitečné, ale ďábelské krabičky, která dnes způsobuje více utrpení než cokoliv jiného. Tělo si nakonec dopaminové zásoby doplní, skřítci z ramene vah bolesti se seskáčou dolů, a my se opět dostaneme do homeostáze, na zdravou základní hladinu dopaminu. Ale to chce trochu času a úsilí.

Podrobnější informace ohledně detoxu a dopaminovém půstu probereme v některém z dalších článků.

DŮSLEDKY NADMĚRNÉHO NEBO NEDOSTATEČNÉHO MNOŽSTVÍ DOPAMINU V MOZKU

Produkce dopaminu se mezi jednotlivými lidmi různí a v extrémních případech může být spojena s vážnými neurologickými poruchami. Nedostatečná tvorba dopaminu způsobená zánikem neuronů produkujících dopamin v oblasti substantia nigra je hlavní příčinou Parkinsonovy choroby. Léčba této choroby často zahrnuje užívání L-DOPA, která, na rozdíl od dopaminu, je schopna překonat krevní mozkovou bariéru.

Naopak nadbytek dopaminu bývá spojován se schizofrenií. U zdravých jedinců je nadměrné uvolňování dopaminu spojeno s různými formami závislostí. Například po konzumaci alkoholu nebo nikotinu dochází k významnému zvýšení hladiny dopaminu, následované poklesem při abstinenci. Některé drogy, jako je kokain, dokonce brání odstraňování dopaminu ze synapse, což vede k jeho hromadění a zesílení jeho účinků.

Následné snížení hladiny dopaminu po odeznění účinků těchto návykových látek může být problematické. Často je spojeno se zvýšeným vnímáním stresu, pocitem úzkosti, sníženou motivací nebo dokonce zvýšenou touhou po potravinách bohatých na tuky a cukry.

JAK VYROVNAT HLADINU DOPAMINU PŘIROZENĚ?

Existuje několik způsobů, jak přirozeně zvýšit hladinu dopaminu v mozku:

  • Pravidelná fyzická aktivita: Pravidelné cvičení, zejména aerobní cvičení jako běh, plavání nebo jízda na kole, může zvýšit hladiny dopaminu a jiných neurotransmiterů spojených s pocitem štěstí a potěšení.
  • Přirozená strava: Strava bohatá na tyrosin, aminokyselinu používanou k výrobě dopaminu v mozku, může podpořit zvýšení hladiny dopaminu. Potraviny jako banány, avokádo, mandle, semena.
  • Dostatek spánku: Nedostatek spánku může snižovat hladiny dopaminu a dalších neurotransmiterů. 
  • Snížení stresu: Přílišný stres může snižovat hladiny dopaminu. Techniky jako meditace, hluboké dýchání, jóga nebo procházky v přírodě mohou pomoci snížit stres a podpořit zvýšení hladin dopaminu.
  • Meditace a mindfulness: Praktikování meditace a mindfulness může pomoci zvýšit hladiny dopaminu tím, že snižuje úzkost a stres a zlepšuje náladu.
  • Zažívání nových výzev: Postavení se před nové výzvy a dosažení cílů může aktivovat systém odměn v mozku a zvýšit hladiny dopaminu.
  • Expozice studené vodě: Postupné vystavení se nejchladnější vodě, kterou unesete, pomáhá zvýšit hladinu dopaminu o až 250 % po dobu až 3 hodin, aniž by následoval propad pod základní úroveň. Tento proces pomáhá zvýšit soustředěnost a energii. Opatrnost s touto technikou pokud jste dlouhodobě vyčerpaní, dejte si na čas.
  • Yerba maté: Nápoj z této rostliny přezdívaný „nápoj bohů“ obsahuje kofein, který zvyšuje energii a pomáhá dopaminovým receptorům lépe zpracovávat dopamin. Navíc pomáhá chránit tyto receptory před odumíráním způsobeným stárnutím. Yerba mate je také bohatým zdrojem antioxidantů.
  • Rozchodnice růžová: Některé studie naznačují, že rhodiola může ovlivňovat hladiny dopaminu v mozku tím, že reguluje enzymy a receptory spojené s jeho metabolismem.

Je důležité si uvědomit, že přirozené zvýšení hladiny dopaminu může vyžadovat čas a trpělivost, ale dlouhodobě může přinést řadu pozitivních benefitů pro vaše zdraví a pohodu.

ZÁVĚREM

Dopamin je klíčový neurotransmiter, který hraje zásadní roli v mnoha aspektech našeho života. Ovlivňuje nejen naši motivaci a pocity štěstí, ale také naše chování a rozhodování. Pochopení dopaminu nám umožňuje lépe porozumět tomu, jak se vytvářejí návyky a jak se vyvíjejí různé formy závislostí a také jak se z těchto nechtěných návyků vymanit.

Nadbytek nebo nedostatek dopaminu může vést k různým zdravotním problémům, ať už jde o duševní poruchy, jako je deprese, nebo fyzické stavy, jako je Parkinsonova nemoc. Proto je důležité udržovat rovnováhu hladiny dopaminu v těle.

Přirozené způsoby, jak zvýšit hladinu dopaminu zahrnují pravidelný pohyb, dostatečný spánek, vyváženou stravu a relaxační aktivity, jako je meditace nebo poslech hudby. Věnovat pozornost těmto oblastem může přispět k našemu celkovému pocitu pohody a štěstí.

Věda o dopaminu neustále postupuje kupředu a otevírá nové možnosti pro zlepšení našeho zdraví a životního stylu. 

ZPRACOVAL

Mgr. DAVID ČECH

specialista na výživu a prevenci