Tohle slovní spojení mě teď provází posledních pár let.

Vím, že nejsem perfektní, ale snažím se…

Snažím se nesoudit lidi podle toho, jak vypadají, jak jsou oblečení, jak se vyjadřují, nebo jaké chyby napáchali,

Já jsem za svůj život napáchal stovky chyb a dlouho jsem se za ně cítil vinen, než jsem si je dokázal odpustit.

Nikdy totiž nevím, jaký příběh ten člověk má. A protože můj vlastní příběh je dost pestrý, nemám právo nikoho soudit, ať už udělal cokoliv.

Poslední dobou stále říkám dokola, že člověku ke štěstí stačí tři věci, které jsou zdarma:

  1. Zpěv
  2. Tanec
  3. Sdílení

Ve chvíli, kdy sdílím s kamarádem opravdově, ze srdce a se vším, nejen dobrým, ale i špatným, vzniká mezi námi pocit sounáležitosti a soucitu, který eliminuje veškeré domněnky a souzení, že jsem třeba nějak špatně reagoval a on nevěděl proč.

Nesoudím lidi… Spíš se je snažím poznat a zjistit, jak to v životě mají.

A díky tomu jsem schopný bavit se jak s business kravaťákem, tak i s ulítlým ezoterikem, který má doma sbírku růženínů a tancuje nahý na své portálové zahradě, čekajíc na přistání Androméďanů.

A oba mi mají co předat.

Bylo by pošetilé si to nevyslechnout.

Ondřej Plic