Skupina amerických autorů, včetně známých jmen jako John Grisham, George R.R. Martin, a další, podala žalobu na OpenAI. Tito autoři obvinili společnost z nezákonného používání jejich děl k trénování jejího populárního chatbota založeného na umělé inteligenci, ChatGPT. Podle žaloby, kterou zastupuje Authors Guild, byla k trénování modelu ChatGPT použita textová data z knih autorů, možná i z nelegálních online repozitářů „pirátských“ knih. Tato situace vyvolává obavy, že autoři by mohli být nahrazeni systémy generujícími e-knihy nízké kvality, které napodobují autory a nahrazují knihy psané lidmi. 

Není divu, že jsou tvůrci naštvaní – AI umí věrohodně kopírovat styly různých spisovatelů, novin či výtvarníků. Stačí, když jejich díla byla v dostatečném množství použita pro trénink AI. Jenže, co to vůbec znamená, když je AI trénována na datech umělců? 

Bylo by snadné učinit intuitivní závěr, že umělá inteligence je databáze, a tedy když se jí zeptáme po informaci, tak jí vyhrabává z velkého úložiště kdesi v Americe. Jenže tak velké jazykové modely (LLM) a další systémy nefungují. Jsou spíše komplexním algoritmem, který odhaduje, jaké slovo (či věta) bude za daným slovem (větou) nejpravděpodobnější. Je to těžké uchopit, ale LLM  zkrátka zjednodušeně tvoří obří statistickou mapu celého lidského jazyka. Základem AI je matematika, nikoliv faktuální informace. 

Jak se k tomu staví instituce? Tak např. EU nedávno oznámila, že vstoupil v platnost tzv. Akt o umělé inteligenci, který nastiňuje konkrétní požadavky na poskytovatele modelů AI. Nový zákon rozděluje AI systémy do kategorií podle úrovně rizika a stanovuje přísnější pravidla pro systémy s vysokým rizikem, jako je zdravotnictví nebo rozponávání obličejů. Vedle toho i zakazuje praxe považované za nepřijatelné riziko pro základní práva, jako je sociální skórování. Akt se týká vývojářů, dodavatelů a uživatelů AI systémů v EU i mimo ni, pokud jejich produkty nebo služby ovlivňují občany EU.

Z hlediska autorského práva jsou zajímavé hlavně oddíly 1 písm. c) a d). Prvně zmiňovaný nařizuje, aby poskytovatelé modelů AI respektovali všechna dodržování autorských práv, která byla popsána již  ve dřívějších směrnicích. Druhý zmiňovaný oddíl pak vyžaduje, že výrobci AI musí poskytnout a veřejně sdílet podrobné shrnutí obsahu používaného pro školení jejich modelů AI – čímž se otevírá samozřejmě široká škála možností pro autory, kteří by byli s používáním jejich obsahu pro trénink nespokojeni. 

Navzdory těmto regulačním pokrokům je soulad mezi většími poskytovateli komerčních modelů AI vlažný. Např. společnosti Open AI deklarovala, že nebude sdílet komplexní podrobnosti o svých tréninkových datových sadách. Neuvolněním dat chce OpenAI zabránit zneužití, přičemž výzkumnou spolupráci chce podpořit jen prostřednictvím přístupu k modelům než přímým sdílením dat. 

Descript.com zdůrazňuje, že právní otázka vlastnictví obsahu vytvořeného nebo asistovaného AI je stále ve vývoji. Zmiňuje se o rozhodnutí Autorského úřadu, které se týkalo aplikace Kristiny Kashtanové o ochranu autorských práv na grafický román vytvořený s pomocí nástroje na generování obrázků AI, Midjourney. Autorský úřad rozhodl, že může chránit samotnou knihu (příběh a příběh s ilustracemi), ale ne samotné ilustrace, protože tvůrce nemá nad generativním AI nástrojem dostatečnou kreativní kontrolu. Je to svým způsobem podobné jako s foťákem. Ten také jako takový nemá autorská práva na fotografie, protože kreativní kontrolu má člověk, který fotoaparát používá​​.

Vidíme tak, že jsou i případy, kdy by skepse vůči autorství od AI nebyla oprávněná. Zkrátka a dobře vznikají i projekty, které jsou značně sofistikované, dalo by se říci s “autorským záměrem”, třebaže vznikly pomocí AI. 

Dalším příkladem, kdy se AI používá jen jako nástroj (podobně jako štětec), je třeba monumentální dílo „Théâtre D’opéra Spatial„, od Jasona Allena, s nímž se umístil v soutěži Colorado State Fair v kategorii digitální umění. A to vyhrál i přesto, že ho vlastně vytvořila umělá inteligence Midjourney, třebaže Allen věnoval přibližně 80 hodin práce na svém díle a použil neuvěřitelných 624 textových podnětů a úprav vstupů. Jak je vidět, Allen byl otevřený ohledně použití AI a uvedl to i při přihlášení svého díla do soutěže. Přestože někteří umělci Allena obvinili z podvodu, on i porota, která mu udělila první místo, se bránili, že neporušil žádná pravidla soutěže​​​​.

Kvůli tlaku však Jason nedostal autorská práva na své dílo. Třebaže soutěž vyhrál, práva pro něj nezískal, protože pro daný úřad nejsou díla vytvořená ne-lidskými subjekty způsobilá k ochraně autorskými právy. 

Kontroverze kolem „Théâtre D’opéra Spatial“ nám ukazuje, že mnohdy se názory na problematiku štěpí. Někteří se obávají, že pokročilá technologie může způsobit, že umělci přijdou o práci, jiní vidí v AI nástroj, který může rozšířit možnosti uměleckého vyjádření​​.