Náhradní sladidla – přehled
Náhradní sladidla jsou látky, které se používají jako náhrada cukru a jsou velmi oblíbené v potravinářském a farmaceutickém průmyslu a mezi lidmi, kteří se snaží snížit svůj příjem energie. Existuje mnoho druhů náhradních sladidel, které mají různé chuťové vlastnosti a jsou schopny nahradit cukr v potravinách a nápojích. Přestože jsou tyto látky považovány za bezpečné a jsou schváleny regulátory jako například Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (FDA v USA), stále se vede debata o jejich potenciálních vlivů na lidské zdraví. V tomto článku si přiblížíme jednotlivá sladidla, jejich použití a možná zdravotní rizika spojená s jejich konzumací.
Cukr (jednoduché sacharidy) jsou v dnešní době jednou z nejproblematičtějších složek potravy. V naší stravě se jich vyskytuje nadbytek a existuje celá řada důvodů k jejich omezení nebo vyřazení. Cukr ničí zubní sklovinu, má na svědomí většinu chronických onemocnění včetně metabolického syndromu a obezity. Rostoucí podíl sacharidů ve stravě vede k zvýšené obavě z nežádoucích účinků sacharidů a tím také k popularitě sladidel. Velkou skupinu konzumentů náhradních sladidel tvoří diabetici, kteří se snaží tímto způsobem dosáhnout ideální váhy (o neúspěchu využití umělých sladidel pro hubnutí diabetiků jsem psal v článku „Umělá sladidla a jejich nástrahy„).
ROZDĚLENÍ NÁHRADNÍCH SLADIDEL
Sladidla rozdělujeme na přírodní a umělá a dále na kalorická a nízkokalorická.
Mezi nízkokalorická sladidla patří například sacharin (E 954), cyklamáty (E 952), aspartam (NutraSweet, E 951) či Acesulfam K (E 950).
Umělá nízkokalorická sladidla nemají vliv na tvorbu zubního kazu, používají se v potravinách a nápojích pro diabetiky a jejich sladivost je mnohonásobně vyšší než cukr. Kalorická sladidla mají často obdobnou sladivost jako cukr.
Pochybnosti o bezpečnosti výše uvedených nízkokalorických sladidel pro lidské zdraví a jejich ne vždy vyhovující chuť vedou ke stále častějšímu používání kalorických náhradních sladidel. Mezi tyto látky, které mají často podobnou strukturu jako cukr, patří například glukosa, fruktóza a cukerné alkoholy maltitol (E 965), mannitol (E 421), sorbitol (E 420), xylitol (E 967), laktitol (E 966), isomalt (E 953) a hydrogenovaný glukozový sirup. Cukerné alkoholy nezpůsobují tvorbu zubního kazu v takové míře jako běžný cukr a jsou vhodné pro diabetiky.
Výrobci často používají směsi různých sladidel. Tyto směsi mají často větší sladivost než jednotlivá sladidla (tzv. synergický efekt), a proto je jejich použití ekonomicky výhodné. Dalším důvodem je fakt, že vhodnou volbou složek směsi lze přiblížit chuť co nejvíce chuti cukru a minimalizovat nepříjemnou pachuť, kterou má mnoho umělých sladidel.
NÁHRADNÍ SLADIDLA SEŘAZENÁ DLE SKÓRE ŠKODLIVOSTI
(skóre škodlivosti převzato z webu: www.ferpotravina.cz)
Erythritol E968
Sladivost: 0,6-0,7x sladivosti sacharózy,
Laxativní práh: 125 g/den
Skore škodlivosti: 0
Tato látka se přirozeně vyskytuje např. v grepech, broskvích, melounech nebo hřibech, dále ve fermentovaných produktech (sójová omáčka, víno, saké). Tento cukerný alkohol se připravuje fermentací glukózy z kukuřičného škrobu pomocí kvasinky Moniliella Pollinis.
Erythritol má chladivý efekt a na rozdíl ostatních cukerných alkoholů se řadí mezi nekalorická sladidla (nemetabolizuje se a je vylučován v nezměněné formě močí).
Používá se především k přímému slazení teplých i studených nápojů, najdete ho v cukrovinkách, mražených, mléčných i ovocných dezertech.
Steviol-glykosidy E960
Sladivost: 200 – 300x sladivější než sacharóza,
ADI: 4 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 80 mg/l)
Skore škodlivosti: 0
Jedná se o komplex sladivých látek obsažený téměř v celé rostlině stévii sladké (Stevia rebaudiana Bertoni, subtropická rostlina z hornatých oblastí Paraguaye) mimo kořeny, zejména v listech. Mezi glykosidy, které jsou zdrojem sladkosti, patří steviosid, rebaudiosid A, rebaudiosid C a dulkosid A. Nejvíce je ve stévii zastoupen steviosid, který je 250 – 300x sladší než cukr.
Toto přírodní náhradní sladidlo je nekalorické, nezpůsobuje zubní kaz a je vhodné jak pro diabetiky, tak pro osoby trpící fenylketonurií. Steviolglykosidy jsou ze stévie sladké získávány složitým fyzikálně-chemickým procesem. Rostlina jako taková je považována za neschválenou potravinu nového typu a nelze ji tedy – na rozdíl od steviolglykosidů – používat při výrobě potravin.
Jednou zajímavostí je, že kvůli údajnému nedostatku studií o bezpečnosti rostliny ji v Evropské unii zařadili mezi nízkokalorická sladidla až v listopadu 2011. Existovalo totiž podezření z nežádoucích účinků na reprodukční systém a vývoj dětí. To však bylo vyvráceno řadou toxikologických studií a žádný z těchto nežádoucích účinků nebyl prokázán.
Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček.
Xylitol E967
Sladivost: 1x sladivosti sacharózy,
Laxativní práh: 50-90 g/den
Skore škodlivosti: 0
V přírodě se tato látka přirozeně vyskytuje v malinách, švestkách, kukuřici nebo ovsu. V Evropě se vyráběl již v minulém století ze dřeva bříz, dnes je jeho hlavním producentem Čína a vyrábí jej z odpadu kukuřice. Přestože jsou suroviny na výrobu levné, jeho výroba je poměrně drahá.
Xylitol má zajímavý účinek na psy. Tato látka narozdíl od člověka způsobuje vyplavení inzulinu spojené se snížením hladiny glukózy v krvi se symptomy hypoglykémie – zmateností, ztrátou koordinace až křečemi.
Má podobnou sladivost jako sacharóza a vyznačuje se projímavými účinky. Je bez pachuti, nezpůsobuje zubní kaz a má chladivý efekt, a proto je hojně využíván jako sladidlo do žvýkaček (má navíc schopnost bránit růstu bakterie Streptococcus mutans přítomné v zubním povlaku)
V potravinách se smí používat jako sladidlo do desertů, mražených krémů, džemu a marmelád, cukrovinek, pomazánek na bázi kakaa a mléka, žvýkaček, studených omáček, hořčice, pečiva a také jako stolní sladidlo. V ČR je používání xylitolu pro potravinářské účinky povoleno s výjimkou dětské výživy.
Neohesperidin DC E959
Skore škodlivosti: 1
Neohesperidin dihydrochalkon (NHDC) objevili v 60. letech minulého století výzkumníci v USA při hledání metod, které by vedly ke snížení hořké chuti citrusových šťáv. Neohesperidin je jednou z těchto hořkých látek. Reakcí s hydroxidem draselným nebo jinou silnou zásadou a následnou katalytickou hydrogenací vzniká NHDC – sloučenina, která je asi 1500–1800krát sladší než cukr (při porovnávání prahových koncentrací) nebo 340krát sladší než cukr (při porovnávání stejných hmotností). V USA není schválen jako sladidlo, nýbrž jako “zvýrazňovač chuti”, přičemž jde o látku obecně považovanou za nezávadnou (Generally Recognized as Safe, GRAS).
Sladká chuť NHDC má pomalejší nástup a doznívá s určitou prodlevou. Na rozdíl od aspartamu je NHDC stabilní vůči teplotě, kyselým nebo zásaditým podmínkám. Lze proto používat do výrobků, u kterých se požaduje dlouhá údržnost. Samotný NHDC je za optimálních podmínek skladování stabilní po dobu až pěti let.
V čisté formě se NHDC podobá práškovému cukru. Jako zvýrazňovač chuti se používá v koncentraci asi 4–5 mg/kg, jako sladidlo v koncentraci asi 15–20 mg/kg. Pokud se používá v množství kolem 20 mg/kg nebo větším, mohou se projevit vedlejší účinky, např. nauzea a migréna.
Isomalt E953
Sladivost: 0,4x sladivosti sacharózy,
Laxativní práh: 50-70 g/den
Skore škodlivosti: 1
Isomalt se vyrábí z cukrové řepy, kdy nejdříve vzniká disacharid isomaltulóza, která se posléze hydrogenuje na isomalt. V těle se isomalt rozkládá na netoxické látky glukózu, sorbitol a mannitol. Jako sladidlo je přibližně o polovinu méně sladký než cukr a je bez pachuti. Ve spojení s ostatními cukernými alkoholy se zvyšuje hladina jeho sladivosti (tzv. synergický účinek), a proto stačí přidat desetkrát menší množství směsi cukerných alkoholů než cukru k dosažení stejné sladivosti. Podobně zesiluje isomalt sladivost i jiných umělých sladidel např. aspartamu nebo acesulfamu draselného.
Při větších dávkách nad 70 g/den má isomalt projímavé účinky. Kromě využití jako sladidlo se isomalt používá také jako plnidlo, protispékavá látka a látka tvořící polevy. Isomalt se používá jako náhradní sladidlo v DIA výrobcích. Dále je sladidlo využité při výrobě čokolády, žvýkaček a dalších. V ČR je používání isomaltu v nezbytném množství do vybraných potravin povoleno.
Sukralóza E955
Sladivost: 500-600 sladivější než sacharóza,
ADI: 15 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 300 mg/l)
Skore škodlivosti: 2
Sukralóza se vyrábí synteticky ze sacharózy, přičemž tři hydroxylové skupiny sacharózy jsou nahrazeny atomy chlóru. Má podobnou chuť jako sacharóza, nicméně je 500x sladší. Sukralóza byla objevena v roce 1976 ve firmě Tate & Lyle, ve spolupráci s výzkumníky z King’s College London. Sukralóza se používá jako náhrada cukru buď samostatná nebo v kombinaci s ostatními náhradními sladidly nebo s cukry.
Nezávadnost sukralózy byla posuzována v USA agenturou FDA ve více než 110 studiích na zvířatech i lidech. Nebyly zjištěny žádné karcinogenní, reprodukční a neurologické účinky sukralózy. Negativní účinek na imunitní systém se projeví až ve velmi vysokých denních dávkách, které není možné v praxi zkonzumovat. Atomy chlóru jsou v sukralóze pevně vázány k atomům uhlíku, čímž vzniká organická sloučenina obsahující chlór (organochlorid). Zkonzumovaná sukralóza se téměř nevstřebává a vylučuje se stolicí, pouze malé množství se vylučuje převážně nezměněné do moči. Z tohoto důvodu je energetická hodnota sukralózy pro organizmus nulová.
Úprava sukralózy při teplotách převyšujících 120 °C nejspíše vede k tvorbě škodlivých sloučenin, z nichž některé jsou rakovinotvorné. Přesto se toto sladidlo běžné používá pro přípravu ohřívaných pokrmů v potravinovém průmyslu i v domácnostech. K vyvození zcela jednoznačných závěrů ohledně sukralózy však dosud neexistuje dostatečné množství důkazů. Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA tuto otázku stále zkoumá. Dokud nebude situace zcela jasná a obavy potvrzené či vyvrácené, je rozumné počínat si opatrně. Sukrálózu konzumovat lze, ale je vhodné vyhýbat se jí při tepelné úpravě potravin.
Maltitol E965
Sladivost: 0,9x sladivosti sacharózy,
E: E965, Laxativní práh: 60-90 g/den
Skore škodlivosti: 2
V přírodě není maltitol volně zastoupen. Vyrábí se hydrogenací maltózy získané ze škrobu a obsahuje molekulu glukózy spojenou s molekulou sorbitolu. Maltitol je sladidlo, které je v krystalické formě téměř tak sladké jako cukr. Jeho sladkost dosahuje asi 75-90 % sladivosti a zároveň organismus získá polovinu energie ve srovnání se sacharózou. Kromě použití maltitolu ve formě umělého sladidla, se používá jako zvlhčující látka, plnící látka a stabilizátor.
Maltitol může v dávkách nad 60 g/den způsobovat nadýmání a střevní potíže. V rámci polyolů má kvůli obsahu glukózy v molekule relativně vysoký glukózový index. V České republice se smí maltitol používat jako sladidlo do potravin v nezbytném množství, a to do stejných druhů potravin se smí používat sladidla jako sorbitol, mannitol, isomalt, laktitol, xylitol a erytritol. Konkrétně se jedná o různé typy dezertů, mražených krémů, obilných snídaní, kompotů, džemů, cukrovinek, žvýkaček, pečiv apod. Také se smí používat jako stolní sladidlo.
Laktitol E966
Sladivost: 0,4x sladivosti sacharózy,
E: E966, Laxativní práh: 20-50 g/den
Skore škodlivosti: 2
Je obsažen v mléce a průmyslově se vyrábí z mléka redukcí mléčného cukru – laktózy. Laktitol má malý sladivý účinek, protože je asi třikrát méně sladký než sacharóza. Proto se jako sladidlo používá zřídka. Má příjemnou chuť a nezanechává v ústech žádnou pachuť. Obdobně jako maltitol obsahuje polovinu kalorií než sacharóza a nezpůsobuje tvorbu zubního kazu. Laktitol téměř nemá vliv na hladinu krevního cukru.
Laktitol může způsobovat ve velkých dávkách nad 20 g/denně průjem. V ČR se může laktikol používat jako stolní sladidlo a k výrobě potravin s výjimkou dětské výživy.
Thaumatin E957
Sladivost: 2000 – 3000x sladivější než sacharóza,
E: E957, ADI: neurčeno (nepoužíván v nápojích)
Skore škodlivosti: 2
Thaumatin je nejznámějším představitelem sladkých proteinů, které jsou obsaženy v plodech tropických rostlin. Je extrahován ze slupek západoafrického ovoce katemfe. Thaumatin maskuje pachuť sacharinu a používá se i jako látka zvýrazňující aroma. Při vaření a pečení se jeho sladká chuť ztrácí.
Thaumatin se tráví stejně jako jiné proteiny a má energetickou hodnotu 4 kcal/g, což je sice stejně jako sacharóza, nicméně díky vysoké sladivosti je v potravinách obsažen v malém množství. Lékořicová chuť thaumatinu brání jeho využití jako sladidla, a proto se spíše používá jako zvýrazňovač chuti. Dle výzkumů látka nemá žádné nežádoucí účinky. V ČR je používání thaumatinu v omezeném množství do vybraných výrobků povoleno.
Sorbitol E420
Sladivost: 0,6x sladivosti sacharózy,
E: E421, Laxativní práh: 20 g/den
Skore škodlivosti: 3
Sorbitol se vyrábí z glukózového sirupu. Přirozeně se vyskytuje v ovoci (např. v třešních, švestkách, hruškách, jablkách) a bobulovinách (např. v jeřábu, v hroznovém vínu). Je asi o polovinu méně sladký než cukr. Bakterie v ústech ho na rozdíl od cukru špatně rozkládají, a proto se přidává do žvýkaček, které nezpůsobují tvorbu zubního kazu. Tělo špatně vstřebává sorbitol, který proto dodává méně kalorií než cukr. V organismu se přeměňuje na fruktózu.
Velké dávky sorbitolu 50-75 g denně mohou působit nadýmaní, prudké průjmy a plynatost. Kromě použití jako sladidlo se sorbitol používá i jako zvlhčovalo, stabilizátor, plnidlo, zahušťovadlo, nosič a rozpouštědlo pro barviva a aromata.
V České republice se smí sorbitol používat jako sladidlo do potravin v nezbytném množství a to do různých dezertů na bázi vajec, vody, mléka, obilovin, tuku, atd. dále do obilných snídaní, mražených krémech, džemů, marmelád, cukrovinek, žvýkaček, studených omáček, hořčice, pečiva a cukrářských výrobků, různých doplňků stravy, atd. Někdy se také přidává do jídel se sníženým počtem kalorií, kde maskuje pachuť sacharinu.
Mannitol E421
Sladivost: 0,5x sladivosti sacharózy,
E: E420, Laxativní práh: 50 g/den
Skore škodlivosti: 3
Mannitol je izomer sorbitolu. Pochází ze slova manna – cukerné šťávy získané z kůry kmenů jasanu. Mannitol se také vyskytuje přirozeně v různých rostlinách, například v řepě, celeru, olivách a mořských řasách. V houbách či celeru tvoří až 20% sušiny. Průmyslově se mannitol vyrábí kvašením glukózy a maltózy.
Mannitol může způsobovat nevolnost, zvracení, nadýmání a průjem v množství nad 20 až 30 gramů. V některých případech může vyvolat zvýšené nucení na močení.
Mannitol se přidává do nízkokalorických potravin a do potravin pro diabetiky např. různé dezerty, mražené krémy, žvýkačky, cukrovinky a cukrářské výrobky. Mannitol v infuzi je používán jako osmotické diuretikum. Jako jediné sladidlo se smí používat za přesně stanovených podmínek vyhláškou k výrobě potravin určených pro kojence a malé děti. Vyšší množství, které může být příčinou zdravotních problémů, musí být vyznačeno na obalu výrobku.
Neotam E961
Sladivost: 7000-13000x sladivější než sacharóza,
E: E961, ADI: 2 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 2 mg/l)
Skore škodlivosti: 3
Neotam je neenergetické náhradní sladidlo, které vyvinula společnost NutraSweet, která vyrábí také aspartam. Chemicky se neotam podobá aspartamu, přičemž k aminoskupině asparagové kyseliny má připojenu 3,3-dimetylbutylovou skupinu. Přítomností této skupiny se blokuje štěpení peptidové vazby mezi asparagovou kyselinou a fenylalaninem, a to vede k tomu, že se dipeptid nerozkládá na jednotlivé aminokyseliny. Neotam tak mohou konzumovat i osoby s fenylketonurií.
Neotam se používá v nápojářském průmyslu, při výrobě desertů, mražených krémů, cukrovinek a cukrářském zboží, jako stolní sladidlo. Neotam je 8000–13000krát sladší než cukr (sacharóza). Sladká chuť neotamu je vnímána déle, než je tomu u jiných sladidel.
Hlavní metabolickou drahou v těle je hydrolýza metylesteru esterázami v těle. Vzniká deesterifikovaný neotam a metanol. Vzhledem k vysokému sladicímu účinku se používá do potravin jen velmi malé množství tohoto sladidla, a tak množství metanolu, které z neotamu vzniká, je velmi malé ve srovnání s množstvím, které se získává z běžných potravin, např. ovocných a zeleninových šťáv. Deesterifikovaný neotam se vylučuje z 1/3 močí a ze 2/3 stolicí, za 2 hodiny od podání je v těle méně než 20 % dávky (rychle se vylučuje, nehrozí akumulace).
Acesulfam K E950
Sladivost: 200x sladivější než sacharóza,
E: E950, ADI: 9 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 350 mg/l)
Skore škodlivosti: 4
Acesulfam draselný neboli Acesulfam K byl objeven náhodně v roce 1967 Claussem, který si v laboratoři olízl prst při listování v papírech. Chemicky je příbuzný sacharinu. Protože nemetabolizuje, jeho kalorická hodnota je nulová a vylučuje se téměř výhradně močí. Ve vyšších koncentracích zanechává v ústech mírnou pachuť, kombinuje se proto s ostatními sladidly.
Použití tohoto sladidla je především ve žvýkačkách, nealko nápojích, sypkých nápojích, některých nízkotučných jogurtech, cukrovinkách a dezertech, náhražkách kávy, mražených krémech, hořčici, majonézách, vitamínových doplňcích a dalších. Existují podezření na nežádoucí účinky této látky. V ČR je používání látky povoleno ve vybraných druzích potravinových a farmaceutických výrobků povoleno.
Sacharin E954
Sladivost: 300 – 500x sladivější než sacharóza,
ADI: 5 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 80 mg/l)
Skore škodlivosti: 5
V roce 1879 německý chemik Constantin Fahlberg a americký chemik Ira Remsen objevili první nekalorické sladidlo sacharin, kterého se využívalo hlavně v dobách válek, kdy byl cukr vzácný a drahý. Při analyzování látek v oblasti konzervace narazil na sladkou látku, o které zjistil, že se jedná o vedlejší produkt kyseliny benzoové. Látku pak nazval sacharin, z latinského saccharum, což znamená cukr, nechal si ji patentovat. V 70. a 80. letech minulého století bylo publikováno několik studií naznačujících, že sacharin by mohl vyvolávat u potkanů karcinom močového měchýře. Pozdější studie však prokázaly, že se jedná o mechanismus specifický pro potkany, který se u lidí neuplatňuje. Navíc dávky podávané v experimentu byly mnohonásobně vyšší, než může člověk běžnou konzumací dosáhnout. Spojitost mezi sacharinem a karcinomem močového měchýře nepotvrdily ani epidemiologické studie. Obecně lze říci, že sacharin patří díky své dlouhé historii používání k nejvíce zkoumaným nízkokalorickým sladidlům.
Sacharin má kovově nahořklou pachuť, kterou lze zastřít kombinací s ostatními sladidly, např. se sorbitolem, aspartamem nebo cyklamáty, které rovněž zvyšují i sladkost. Sacharin není ve vodě příliš rozpustný, proto se používá jeho sodná nebo vápenatá sůl. V těle nedochází k jeho přeměně vylučován je močí.
V potravinářství se používá v nealkoholických a alkoholických nápojích, sterilované zelenině, džusech, sirupech, cukrovinkách bez cukru, dezertech, žvýkačkách, hořčicích, šlehačkách ve spreji, majonézách, lahůdkových salátech, zavařeninách a nízkokalorických potravinách. Sacharin je vhodný na pečení cukroví, sladkého pečiva a moučníků. Prodává se samostatně ve formě tablet i tekutého sirupu. Má uplatnění i ve vitamínových přípravcích, zubních pastách, ústních vodách nebo pomádách na rty. Sacharin patří mezi nejlevnější a nejpoužívanější náhrady cukru.
Aspartam E951
Sladivost: 200x sladivější než sacharóza,
E: E951, ADI: 40 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 600 mg/l)
Skore škodlivosti: 5
Aspartam je široce využívaným nízkokalorickým sladidlem. Chuťově je velmi podobný sacharóze. Byl náhodně objevený americkým chemikem Jamesem Schletterem v roce 1965 při vývoji antiulcerózních léčiv. Chemicky jde o metylester kyseliny L‑asparagové a L‑fenylalaninu. V organismu je rozkládán na běžné aminokyseliny fenylalanin a aspartát, nicméně z methylesterové skupiny vzniká v těle problematický metanol. Vzhledem k obsahu fenylalaninu není vhodný pro pacienty s fenylketonurií, což musí být uvedeno na každém obale potraviny obsahující aspartam.
Vzhledem k malé termostabilitě jej není možné použít do tepelně upravovaných výrobků. Podobně jako sacharin patří aspartam k nejvíce diskutovaným nízkokalorickým sladidlům. V souvislosti s jeho užíváním je zmiňována celá řada těchto nežádoucích účinků od bolestí hlavy a změn nálady, přes bolesti břicha, poruchy chování u dětí. U lidí nebyl prokázán vztah aspartamu k nádorům, vrozeným vadám či jiným závažným onemocněním. S aspartamem bylo provedeno několik podrobných přezkumů, jeden z nejrozsáhlejších provedla Evropská agentura pro bezpečnost potravin se závěrem o prokázané bezpečnosti látky. Běžný nápoj slazený aspartamem (0,35 l) se přemění na 18 mg metanolu, což je množství, které by nemělo organizmu nějak uškodit. V nápojích se často používá kombinace aspartamu s acesulfamem.
Cyklamáty E952
Sladivost: 30x sladivější než sacharóza,
E: E952, ADI: 7 mg/kg/den (nejvyšší povolené množství v nápojích 250 mg/l)
Skore škodlivosti: 6
Cyklamát byl objeven v roce 1937, kdy český emigrant Michael Sveda při vývoji léků sloužících ke zmírnění zvýšené tělesné teploty odložil cigaretu na laboratorní stůl se stopami připravovaných látek, po chvíli ji dal opět do úst a zjistil výrazně sladkou chuť. Cyklamát byl v roce 1969 zakázán ve Spojených státech amerických a posléze i v dalších zemích kvůli podezření, že způsobuje rakovinu. Naproti tomu v České republice, resp. v EU je cyklamát povolen ve formě kyseliny cyklamové a její sodné a vápenaté soli. Kyselinu cyklamovou a její sodnou či vápenatou sůl lze použít do potravin jako sladidlo, nicméně pro svoji pachuť je používána téměř výhradně v kombinacích s jinými sladidly.
Tělem prochází prakticky beze změny, a proto se řadí mezi sladidlo nekalorické a vhodné pro lidi trpící cukrovkou. Jako sladidlo je termostabilní, a tudíž vhodný pro vaření a pečení. Často se přidávají při zpracování ovoce, zvyšují jeho ovocnou chuť.
LUO HAN GUO
Plody jsou nejčastěji označované jako „Buddhovo ovoce“. Udává se, že je až 300krát sladší než cukr. Pěstuje se výhradně v teplých horských oblastech jižní Číny, kde jsou rostliny luo han guo chráněné před sluncem i mrazem.
Používají se sušené plody velké sotva okolo 4 cm. Jednotlivý plod se navrtá a zalije horkou vodou. za tři minuty je hotový výluh, který se dál používá proti nachlazení, ale dá se jím i přislazovat pokrmy. Takových výluhů se dá z jednoho ovoce udělat několik (nejčastěji se uvádí, že maximálně čtyři, pak ztrácí sladkost).
Přestože se jedná o čistě přírodní sladkou chuť, stejně jako u stévie se neobejde bez nahořklé chuti. Někdy se uvádí, že chutná jako chemické sladidlo. Je vhodné pro diabetiky i pro lidi, kteří se snaží vyřadit složené cukry ze svého jídelníčku. A pokud se někomu nechce nebo si netroufá sám zpracovávat toto ovoce, může si koupit sladidlo hotové, které je navíc zbavené ostatních chutí.
ZÁVĚREM
Konzumace umělých sladidel má schopnost měnit způsob, jak vnímáme chuť potravin a může vést ke změnám ve střevní mikroflóře a hladinách inzulínu. To může mít negativní důsledky, je proto vhodné je nekonzumovat, případně zvolit takové potraviny a doplňky, které jsou slazené steviol-glykosidy nebo mají přírodní chuť.
Umělá sladidla nemají žádnou výživovou hodnotu a není žádný důvod je konzumovat. Studie srovnávající jednotlivce konzumující soft drinks, s konzumenty vynechávajícími tyto potraviny zjistili mezi konzumenty soft drinks, a to obojími s cukrem i sladidly, vyšší výskyt tzv. metabolického syndromu. K projevům metabolického syndromu patří vysoký krevní tlak, zvýšené hodnoty krevních tuků, zvýšená hladinu krevního cukru a nadváha, tj. všechno faktory podporující vznik dnes těch nejzávažnějších zdravotních rizik, srdečně cévních onemocnění a diabetu.
ZPRACOVAL
specialista na výživu a prevenci
POZNÁMKA
Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
ODKAZY
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Odkazy a zdroje zašleme na vyžádání na mail. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Infografiky a kreslené obrázky podléhají autorským právům.
