„Jen malá pozornost se historicky věnuje environmentální stránce ozbrojeného konfliktu. Přitom válečné škody na životním prostředí často přetrvávají dlouho do budoucna,“ řekl Wim Zwijnenburg z holandské organizace PAX, která se zaměřuje na environmentální dopady válek.

I my si uvědomujeme důležitost dopadů válek na životní prostředí. Analyzovali jsme proto některé environmentální dopady války v Iráku (2003) a současné války na Ukrajině.

Životní prostředí a dopady války v Iráku

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) identifikoval v roce 2005 po válce v Iráku na šedesát ohnisek znečištění životního prostředí, které si vyžadovaly nápravu. K těm nejzávažnějším problémům patřily únik ropy a chemikálií z rafinérií a průmyslových továren, a dále kontaminace půdy a vody chemikáliemi z válečné techniky.

Velmi nebezpečné byly především chemikálie z explodovaných bomb, jako například dioxin nebo ochuzený uran. Podle investigace americké stanice NBC z roku 2021 dioxin i ochuzený uran doposud znečišťují půdu a vodu Iráku. Dle jejich zjištění kontaminace způsobuje závažné zdravotní problémy jako například nárůst rakovin u lidí, problémy při porodech a další závažná onemocnění. Tyto zdravotní problémy potvrdila i analýza Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) z roku 2020.

Irák je kvůli válkám zpustošenou zemí

Idris Faroq, který pracuje v rafinérii KAR Group, pro americkou stanici NBC v roce 2021 řekl: „Když navštívíte jakoukoli vesnici v Iráku, potkáte se s kontaminací, radiací a s onemocněním rakoviny. To je výsledek americké invaze a válek, které zde předtím proběhly – všichni tuhle zemi jen pustoší.“

UNOCHA odhaduje, že během války v Zálivu a pak v roce 2003 Spojené státy zacílily na Irák asi 1 200 tun munice. A podle UNOCHA toxické látky z raket, kazetových pum a bomb obohacených uranem znečistily půdu a vodu a způsobily nižší výnosy v zemědělství a kontaminaci potravin.

Podle britských The Times zanechala armáda Spojených států v Iráku po válce asi pět tun toxického odpadu. Brigádní generál Kendall Cox, který měl na starosti rekonstrukci Iráku, se v roce 2010 vyjádřil, že nadále probíhá likvidace asi 14 500 tun ropou znečištěné půdy.

Jeden z iráckých zemědělců, Salah Faisal, pro agenturu Reuters v roce 2009 okomentoval žalostný stav iráckého zemědělství:

„V osmdesátých letech to byla válka s Iránem, pak v devadesátých Kuvajt, nyní Američani. Kvůli tomu zde máme pět až šest miliónů mučedníků a 70 procent lidí z venkova uteklo. Co očekáváte?“

Životní prostředí a dopady války na Ukrajině

UNEP ve zprávě z roku 2022 zmiňuje, že jen za necelý rok konfliktu došlo k tisícům případů znečištění vody, půdy a ovzduší. A tato toxicita bude mít vliv na budoucí generace Ukrajinců. Podle článku britské stanice BBC bylo k lednu 2023 na Ukrajině poškozeno či zničeno 618 průmyslových objektů. UNEP upozorňuje, že bude „obrovitým úkolem vyhodnotit dopady války, když si uvědomíme vážnost a geografický rozsah nahlášených případů“. Odborníci si například nejsou jistí, jestli se těžké kovy a radioaktivní látky nedostanou i do potravin. Není totiž vyloučeno, že by rostliny mohly absorbovat toxické látky skrze kořenový systém.

„Vytáhnout těžké kovy z půdy, na to je potřeba několik sklizní. To může trvat až 200 let,“ tvrdí ve zmíněném článku BBC Ganga Hettiarachchi, půdní chemik z Univerzity v Kansas State.

V Česku proběhl seminář o toxicitě války na Ukrajině

Na českém semináři Válka proti Ukrajině – válka proti životnímu prostředí, který se konal v červnu 2022 pod záštitou České informační agentury pro životní prostředí (CENIA), byli účastníci informováni, že se ve válce na Ukrajině spotřebuje denně 20–30 tisíc granátů. Bomby a granáty ničí obrovské množství vojenské techniky, která často zůstává na místě dlouhou dobu netknutá.

Miroslav Havránek, ředitel CENIA, na semináři sdělil: „Když je tank zasažený, nezmizí jako v počítačové hře, ale zůstane na místě a do okolí vytečou provozní tekutiny. Každý zničený tank je vlastně bod kontaminace.“ V tomto kontextu se na semináři hovořilo o tom, že na poli stojí ladem tisíce kusů vojenské techniky. Havránek dále dodal: „Asi všichni viděli snímky ukrajinských polí rozrytých zásahy granátů. Jenom takové pole jednou zorat bude velký problém.“

Problémy s toxickým olovem, které přetrvá v půdě i desítky let

Na problém zbytků olova z munice poukázal Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy. Podle Cajthamla je olovo kumulativním jedem, které zůstává v prostředí tak dlouho, že jsme kvůli trvalé kontaminaci i v dnešní době schopni zpětně sdělit ohniska bojů během první světové války.

„V polích Ukrajiny zůstane olovo jako environmentální zátěž dlouho,“ upozornil na semináři Cajthaml. Podle něj není vyloučeno, že se olovo dostane do vody a potravin. Cajthaml také zmínil problém s toxicitou výbušnin typu TNT či Hexogenu, které jsou pro půdu jedovaté. „Toxický je zejména pro žížaly. Půda bez žížal je mrtvá půda,“ sdělil Cajthaml.

Na semináři se také hovořilo o destrukci průmyslových zařízení, jehož výsledkem jsou závažné úniky toxických materiálů do prostředí. Během války došlo ke zničení několika chemiček a ocelárny Azovstal. Ivan Holoubek, emeritní profesor Masarykovy univerzity, odhaduje, že bude na Ukrajině v důsledku války kolem dvou tisíc kontaminovaných lokalit.

Cajthaml připomněl, že Česká republika je dekontaminační velmoc. „V 90. letech se tu na dekontaminaci věnovaly ohromné prostředky. Máme vyvinuté dekontaminační technologie.“ Česká republika by tedy mohla být s poválečnou obnovou Ukrajiny nápomocná.