My sami jsme si nejobtížněji zkoumatelným subjektem, což nás vede k přesvědčení, že jevy jako vědomí jsou neřešitelné. Tím však vzniká prostor pro mystifikaci, jak kritizuje filozof Daniel Dennet 

Významný filozof a kognitivní vědec Daniel Dennett ve své knize „Consciousness explained“ předkládá revoluční pohled na vědomí, který zpochybňuje tradiční filozofické názory. Jádrem Dennettovy argumentace je odmítnutí toho, co označuje jako „karteziánské divadlo“. Kritizuje představu, že v mozku existuje určité místo nebo centrální scéna, kde se odehrávají vědomé zážitky. Místo toho navrhuje, že vědomí je mnohovrstevnatý, dynamický proces rozložený po celém mozku, který se neustále vyvíjí. Podle Dennetta v nás neexistuje jediná entita, která by disponovala vědomím; vědomí spíše vzniká ze složitých interakcí nesčetných neuronových procesů.

Nemusíme přitom přímo pozorovat, jak si jednotlivé neurony mezi sebou vyměňují informace a jak z těchto jednoduchých procesů a vzorců vznikají složitější struktury jako jsou myšlenky nebo pocity. Můžeme uvést dobrou analogii s počítači – když používáme počítač, nepotřebujeme vědět, jak funguje jeho základní mechanika (jedničky a nuly spojující se do základních matematických operací a následně do kódu programu). Do jedniček a nul počítače nevidíme, operujeme s nimi prostřednictvím rozhraní. Podobně to funguje s naší myslí: nevidíme „jedničky a nuly“, vidíme jen „rozhraní“,  čili naše vědomě shromážděné myšlenky a pocity. Dalo by se říci, že tyto naše “jedničky a nuly” tvoří nevědomí. Tedy procesy, které probíhají bez našeho dotazování. Neznáme sami sebe, protože neznáme tyto základní operace mozku, které neustále běží na pozadí. V tomto smyslu je velmi povrchní brát podvědomí jen jako sklep, kam chodí nechtěné vzpomínky.

Jak je vidět, je velmi snadné špatně pochopit něco tak sofistikovaného a těžce uchopitelného, jako jsou nevědomé mozkové procesy, které ve svém důsledku mystifikují samotný pojem vědomí. Neradi si připouštíme, že sebereflexe existence může fungovat na mnohem přímočařejším principu – žádné „duše“ ani esence vědomí, jen myšlenkové pochody vznikající z jednodušších myšlenkových procesů, které nevidíme. Problém mystifikace vědomí spočívá v tom, že omezuje naše myšlení. Protože je pro nás vědomí tak nejasné, snažíme se mu přisoudit zvláštní místo, a to natolik, že na pojmu vědomí dokonce někdy odlišujeme člověka od jiných živočišných druhů. Je sice pravda, že lidé mají mimořádně vyšší inteligenci než ostatní druhy, ale to pouze znamená, že naše „zvláštní postavení“ mezi zvířaty ještě nebylo zpochybněno. Zvláštní místo lidského vědomí je dáno pouze tím, že je lidské. Vzniklo ze specifických procesů lidského mozku, a tudíž je logické, že ho žádné jiné zvíře nebude mít stejné. 

Proto ostatně Dennet odmítá představu, že by mohly existovat lidské bytosti, které jsou fyzicky zcela identické lidem, ale postrádají vědomí – tzv. filozofické zombie. Dennett naznačuje, že koncept filosofických zombií je nekoherentní. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že vědomí je výsledkem interakce nesčetných kognitivních procesů, není možné si představit bytost, která je svým chováním neodlišitelná od člověka, ale postrádá vědomí. Pokud by takové bytosti byly skutečně možné, podle Dennetta by se od lidí radikálně lišily způsobem, který by byl snadno pozorovatelný. 

Dennet proto upozorňuje, že umělá inteligence nikdy nedosáhne inteligence stejné, jako mají lidé, protože její základní operace fungují na tranzistorech, namísto neuronů v lidském mozku – AI operuje na jiném hardwaru, čímž musí nutně být odlišný i software.