Mluvíme o tom, že nám AI sebere práci, a nahradí tak lidi. Jako obecný protiargument se většinou uvádí, že rozkvět AI přinese na pracovní trh nové pozice, které akorát budou komplexnější. S tímto argumentem souhlasím, myslím si však, že nové pozice vzniknout jen proto, aby lidská práce opravdu nebyla nahrazena. Pracovní pozice vzniknou jen pro práci samotnou, jen pro zaměstnání lidí, kteří jinak jsou nahraditelní automatizací. Proč? Naše společnost je posedlá prací a pracovní morálka je přímo spjatá s naší sebehodnotou. Dobře to zachycuje fenomén bullshit jobs, jak o něm mluví David Graeber. 

Tato diskuse se dotýká zvláště citlivého bodu – naší společenské posedlosti prací a propojení pracovní morálky s naší sebehodnotou. David Graeber, americký antropolog, vytvořil koncept „bullshit jobs”, tedy zbytečných pracovních pozic. Graeber tvrdí, že až polovina dnes existujících prací je zbytečná a byla vytvořena pouze proto, aby uspokojila naši pracovní morálku, která spojuje pracujícího člověka s hodnotným člověkem. Místo toho, abychom lidem nedávali zbytečnou práci raději jim dáme i tedy tu mnohdy zbytečnou. V kontextu fenoménu bullshit je jasné, že AI nemůže nahradit lidi v těchto „bullshit jobs.“ Místo toho se společnost rozhodne vytvářet práci, která může být zbytečná z hlediska efektivity, ale která slouží k udržení nízké míry nezaměstnanosti a k zachování pracovní morálky.

Pokud bychom brali fenomén Graebera vážně, nese s sebou vážné etické důsledky. AI by nám totiž potom ukazovala, jak jsme nahraditelní, jen si to nechceme přiznat. AI bolestně podtrhuje fenomén bullshit jobs svojí demonstrativností: současné veřejné AI modely sice mají spoustu mezer, ale i tak podněcují naši představivost, abychom si představili svět lidí bez lidské práce. Svět, kde veškerá práce je nahrazena stroji. Svět, kde všechny lidské práce jsou dělány pouze pro efekt, pouze pro zachování zdánlivé pracovitosti. Svět, kde všechny lidské práce jsou bullshit jobs. Taková představa však může způsobit rozpad našeho pojetí sebehodnoty (a samotného života), které bylo tak dlouho spojováno s prací, s přežíváním. Začínáme se ptát, jakou hodnotu má náš život, pokud nemusíme pracovat? Proč vůbec žít, když AI může zvládnout naši práci lépe než my sami?

Odpovědi na tyto otázky pravděpodobně tkví v přehodnocení našeho pohledu na sebe, lidskou společnost a smysl života. Možná je čas přehodnotit naši pracovní morálku a začít hledat smysl a hodnotu v jiných aspektech života než v práci a výsledcích. Možná nežijeme jen pro práci, ale pro život samotný.