Pocit kontroly velmi často vede k cyklení se v myšlenkách typu „co mi ještě chybí dodělat“, k zrekapitulování toho, co mám hotové a k následnému vnitřnímu dialogu, jestli jsem něco němel/a udělat jinak, lépe.

To má za následek odpojování se od přítomnosti, od schopnosti přemýšlet, za kterou je zodpovědný prefrontální kortex, zkráceně PFC, jinými slovy pracovní paměť.
Naše energie se nevědomě přelévá do části mozku, která se nazývá limbický systém, který je zodpovědný mimo jiné za naše emoce. Ocitáme se tak náhle spíše než ve víru produktivních myšlenek ve víru pocitů, které jsou u většiny lidí v kontextu s pocitem kontroly neutrální až negativní.

Naproti tomu, pokud začneme pracovat na strategii k dostání se ke svým cílům z pocitu klidu, znamená to, že je utišená reakce limbického systému, našich emocí.
Tím dáváme svému uvažování prostor, aby veškerá naše energie mohla být soustředěna do pracovní paměti. Tak máme nejen přístup k čerstvým nápadům, ale zároveň je to vše podtrženo příjemným rozpoložením, které, jak je známo, je mnohem pravděpodobněji předchůdcem nových produktivních myšlenek nežli negativní pocity.

Závěrem, když se zamyslíte nad tím, kdy jste většinou dostali nějaký nový nápad, nebylo to třeba ve sprše? Nebo na toaletě či při procházce v lese? :-))
Ano, je to právě klidná mysl, která je nezbytným elixírem každého úspěchu.

Nalaďte se nejprve na vnitřní klid a až z pocitu klidu tvořte strategii pro plnění úkolu, který máte před sebou. Změna, která bude doprovázet celý proces vás mile překvapí. 🙂